/narozen 1. 1. 1901, zemřel 23. července 1975/ Pan František Kravar se narodil l. ledna roku 1901 v malém městečku Brtnice u Jihlavy jako druhý syn (ze 6ti dětí). Matka brzy ovdověla a tak velmi malé děti odcházely do světa..
František, jako 13ti letý, se vydal pěšky do Vídně, kde se začal učit krejčím. Po vypuknutí první světové války se vrací do Brtnice a tam se vyučil soustružníkem.
21. července 1924 se v kostele v Brtnici oženil s bývalou spolužačkou Marií Koudelovou. Narodily se jim dvě dcery – Věra (14. 12. 1924) v Brtnici a druhá Zdenka (15. 2. 1927), již v Pardubicích – Na Vrtálně. František zde později pracoval jako dělník v továrně na výrobu dýmek. Byl velice pilný a stále vynalézavý, a tak se stal úspěšný. Zakoupil malý domek na okraji Pardubic, na Slovanech v Dašické ulici, č.p. 569.
Postupně se stal majitelem dvou mlékáren. Jedna stála na Bílém náměstí na rohu s Labskou ulicí (dnešní italská restaurace – Paličkovi) a druhou mlékárnu vedla jeho žena se starší dcerou Věrou, a to v Palackého ulici. Byl to třetí dům od bývalé synagogy, nedaleko tehdejší Veselky.
Přes mlékárnu se František seznámil s majitelem Veselky panem Josefem Košťálem a jeho synem Ernou Košťálem (kterého v roce 1942 popravili na Zámečku) a tak začal shánět jídlo pro celou skupinu Silver. Nikomu v rodině neřekl, co dělá, jen jeho starší dcera to vytušila a pomáhala shánět jídlo „bez lístků“ i z druhé mlékárny. Po válce se často říkalo, jaké měli štěstí, že nikdo z jejich přátel nepromluvil.
Byla to veliká bezmocnost, když okolo nás (dům na Slovanech) jezdila auta s lidmi z Ležáků i s našimi přáteli a vezla je na popravu právě na Zámeček. Měl velice rád veselý život, proto také pomáhal šít kostýmy pro ochotnické divadlo. Rád si menší roli i zahrál. Byl muzikální typ, hrál na harmoniku a citeru a měl rád veselé písničky.
Po válce začal pracovat jako dělník v Rybitví. Podílel se také jako zlepšovatel na výrobě léku proti tuberkulóze (PAS). V roce 1961 odešel do starobního důchodu. V plné síle se začal věnovat sportu – sjezduje na lyžích, bruslí, hraje fotbal, podniká denně procházky do lesa. Nečekaně mu umírá manželka (po 38 letech společného života). Přesto se snaží zachovat si životní elán, ale zrazuje ho zdraví. V roce 1968 mu selhalo srdce. Již nemá takovou vitalitu a tak po večerech, když nemůže spát, svým přátelům a známým opravuje hodinky a hodiny.
Zdravotní problémy ale přetrvávají a v červenci 1975 umírá v pardubické nemocnici na zánět slinivky.
Autor: Zuzana Ehlová – dcera Zdenky; Soňa Šebková – dcera
