Dnes se ptáme paní Evy Pazourkové, která se zabývá a trochu
i překládá mezinárodním jazykem – esperanto.
A protože se s Evou známe víc než padesát let, budeme si spolu tykat.
1/ Evo, Ty jsi pardubická patriotka, jaký je tvůj
vztah k rodnému městu?
Narodila jsem se a žiji zde celý život. Pardubice
jsou krásné město, což slýchám i od přátel, kteří
sem přijedou poprvé. Říkáme to i my Pardubáci, kteří se smiřujeme se stálými
opravami budov a rozkopanými silnicemi a doufáme, že až to jednou bude hotové,
bude to nádhera.
2/ Vystudovala jsi ekonomickou školu v Pardubicích. Kde jsi pracovala po maturitě?
Hned po škole, jak to tehdy bývalo, jsem dostala „umístěnku“ do Drobného zboží
a po mateřské dovolené jsem 22 let pracovala v Elektrárně Opatovice. Poté ještě v několika
soukromých firmách až do důchodu.
3/ Asi před 11 lety jsi se setkala s členy Sdružení esperanta a začala navštěvovat
jejich kurzy mezinárodního jazyka, který vznikl v 19. století. Co tomu
předcházelo?
Já jsem se začala učit esperanto, když mi bylo asi 17 let, v té době to bylo docela
rozšířené. Učila jsem se asi rok, jenže pak jsem se vdala, měla dvě děti, starost o rodinu,
zaměstnání atd. Čas běžel a na esperanto jsem zapomněla. Až po smrti manžela,
když jsem zůstala sama a řešila co dál, jsem náhodou narazila na vývěsku o esperantu,
zavolala jsem tam, hned mne pozvali a už jsem byla „chycená“.
4/ Kdo dal podnět ke vzniku esperanta a proč?
Esperanto vytvořil v roce 1887 polský oční lékař
Ludvík Lazar Zamenhof. V době jeho studií v Rusku
(Polsko tehdy patřilo Rusku) zjistil, že si studenti
mezi sebou nerozumějí, protože jsou z různých
zemí. Napadlo ho vytvořit jednotný jazyk pro
všechny, a tak přes různé životní překážky tento
jazyk vznikl a byl nazván esperanto = doufající.
On sám dostal přezdívku Doktor Esperanto. V roce
1890 profesor František Lorenc vydal první učebnici
esperanta pro Čechy. První esperantský klub
v Českých zemích byl založen v Brně roku 1901. V Pardubicích první esperantský
kroužek založil MUDr. Stanislav Schulhof v roce 1909. Esperanto je mezinárodní jazyk
vytvořený ze slov různých jazyků, ale v žádné zemi, pokud je známo, není úředním
jazykem.
5/ Ví se, že jsi jednou z mála překladatelek do
esperanta, co všechno překládáš?
Je to moje záliba, koníček. Náš pardubický
klub se jmenuje Asociace hendikepovaných esperantistů
a vydává jednou měsíčně malý osmistránkový
časopis INFORMILO = informace a čtvrtletně
4stránkovou přílohu ANTAUEN = kupředu. Redaktorkami
jsou Mirka Kosnarová a Ludmila Srbová.
Já převážně překládám články, které najdu v časopisech
(hlavně Květy a Téma), o kterých si myslím,
že zaujmou esperantské čtenáře v Čechách
i v cizině.
6/ Sdružení esperantistů stále přijímá nové členy. Kde se mohou zájemci o členství
hlásit?
Zájemci o členství se mohou hlásit u mne, zprostředkovaně přes Klub přátel Pardubicka.
Totéž platí pro ty, kteří by se chtěli učit esperanto sami a budou potřebovat
učebnice nebo navést na stránky na internetu.
7/ Sdružení pořádá domácí i zahraniční setkání. Která, kde a co se na těchto
setkáních prezentuje a řeší, mluví se tam pouze esperantem?
U nás kluby v jednotlivých městech pořádají a vyhlašují své akce pro dospělé
i děti. Jednou za rok se pořádá 7denní Mezinárodní kongres esperanta pokaždé v jiné
zemi (r. 2023 v Portugalsku, r. 2024 v Africe, r. 2025 v Brně). Dále jsou to třídenní konference také v různých státech (Polsko, Německo, Slovensko, Rakousko). Mluví se
tam pouze esperantem, protože jsou tam lidé z různých zemí. Každý účastník dostane
předem přehled přednášek, ze kterých si vybere, která ho bude zajímat. Někdo
prezentuje zajímavosti ze své země, někdo seznamuje s jejich politickou situací, další
řeší klimatické změny nebo zdravotnictví. Je to velmi různé a zajímavé.
8/ Je známo, kolik lidí dnes mluví esperantem u nás a ve světě?
Dnes se to už nedá odhadnout. Dříve byl každý evidován ve svých klubech, dnes
více zjišťujeme, kdo už není mezi námi. Mladí se učí esperanto přes internet a tam se
také domlouvají, kdo kam pojede, takže žádný přehled, natož statistika není. Jen na
zahraničních setkáních bývá jakýsi přehled o ubytovaných a tam se setkává od 50 až
do 2500 účastníků na kongresech.
9/ Kde je možno nahlédnout do esperantské literatury?
V pardubické knihovně pod Zelenou bránou mají k dispozici knížky v esperantu
a byli byste překvapeni, že do esperanta jsou přeloženy knihy Karla Čapka, Eduarda
Petišky, Jaroslava Foglara, dále pohádky, básně i Bible. Tyto a ještě mnoho dalších se
prodávají na všech setkáních. Kromě literatury bych chtěla upozornit, že jsou i opery
v esperantu, např. Rusalka, Služka paní a několik let se na Nové scéně Národního
divadla hrála opera Sternenhoff. S operními zpěváky, kteří v této opeře účinkovali,
jsme mluvili a oni si pochvalovali, jak dobře se jim texty zpívaly, že to bylo hodně
podobné italštině.
10/ Můžeme se někde v Pardubicích ještě setkat s esperantem?
Ano, po dvou významných esperantistech jsou pojmenovány ulice a to Schulhofova,
která je kousek od křižovatky Dašická, kpt. Jaroše a na Drážce, dále pak ul. Macanova,
ta je poblíž hlavního nádraží. Doktor Stanislav Schulhof byl zubní lékař, básník
a zakladatel Klubu esperantistů, který v Pardubicích funguje dodnes. Karel Emanuel
Macan byl nevidomý propagátor esperanta, skladatel, učitel hudby, zakladatel slepecké
knihovny a tiskárny v Praze, vydavatel slepeckého časopisu Zora a Auroro, které
vycházejí dosud, a autor slepecké knihy Jitřenka. V Bubeníkových sadech je nainstalován
kámen připomínající založení esperanta r. 1909.
11/ Závěrem – jaký je Tvůj názor na budoucnost esperanta?
Budoucnost esperanta – nevidím, že by mohlo konkurovat angličtině, i když je
to jediný spravedlivý jazyk, protože nikdo v něm nemá žádné výhody (angličtina =
rodný jazyk).
O esperantu se říká: chceš–li mít dobré zaměstnání, nauč se anglicky, chceš–li
mít dobré přátele, nauč se esperanto. Můžu to potvrdit, protože díky esperantu jsem
našla hodně přátel u nás i v zahraničí.
Tvoje činnost v tomto oboru je velmi zajímavá, a proto ti děkujeme za ochotu pootevřít
tuto pro mnohé lidi méně známou oblast.
Ať žije a dál se rozvíjí esperanto! Viu kaj plu disvolvu esperanto!
Rozhovor s Evou Pazourkovou vedla Miloslava Bičíková.
