Dnes hovoříme s p. Milanem Bajerem, známým pardubickým kavárníkem 1/ Jak vznikal Váš zájem o historii a starožitnosti?
Zajímalo mne to už od dětství. Jsem Hradečák a už jako dítě mne zaujal svázaný výtisk „Českého světa“, jenž jsem dostal od maminky jako dárek. Zajímaly mne i reklamy firem z první republiky a jejich loga a staré psací stroje. Leccos zajímavého bylo možno najít i ve Sběrných surovinách, jak to pěkně popisuje Bohumil Hrabal ve „Skřiváncích na niti“.
2/ Vaše kavárna na Třídě Míru v Pardubicích je reminiscencí na c. a k. monarchii
a Vaše dva pobyty ve Vídni. Jak vznikala?
Do Pardubice jsem se dostal, když jsem se chtěl vyučit na číšníka a cukráře. Ve
Vídni jsem pracoval dvakrát, v letech 1986–87 a 1989–95. Atmosféru Vídně nijak
nepoznamenal komunistický režim, jako se to stalo v Praze, nostalgie po císaři pánu
a jeho rodině je tam stále všudypřítomná. Ovlivnily mne kavárna Hawelka u dómu
sv. Štěpána a prolínání našich a rakouských dějin, např. Radecký, Swarzenberg. Pardubickou
kavárnu jsem otevřel roku 1998 a mohl jsem ji vyzdobit mnoha předměty
ze své bohaté sbírky, již jsem měl zatím uloženou ve sklepě. Do bývalého antikvariátu
p. Trmala pod Zelenou bránou (známého jako čokoládovna) jsem instaloval
i zařízení na výrobu kávy po likvidované firmě Meinl v Pardubicích. Památkové předměty
jsem sbíral od roku 1986 a je jich dnes na tisíce (včetně regionální literatury,
časopisů atd.)
3/ V revui literatury faktu „Přísně tajné“ (č. 6, ročník 2023) psal Jiří Polák
o vlajce c. a k. námořnictva z Boky Kotorské. Přibližte nám, jak se dostala
do Vaší kavárny?
Jde o jednu z nejcennějších součástí mé sbírky, věnoval mi ji p. pplk. Tokar, s ním
jsem se seznámil u Macáků v Labské ulici. Jeho strýc Alois sloužil v letech 1912–18
v c. a k. námořnictvu v hodnosti desátníka na křižníku Battenberg. Účastnil se také
známé vzpoury v Boce Kotorské v únoru 1918. Zemřel roku 1964 a v jeho pozůstalosti
se našla i ona vlajka, již mi p. pplk. Tokar věnoval.
4/ Náš časopis otiskl jako PF 2024 foto posledního pardubického ponocného
F. Štěpánka od J. Pírky, jež je vystavena ve Vaší čokoládovně. Jak jste ji získal?
Věnovala mi ji asi před deseti lety paní, jež se mi představila jako Pírkova vnučka.
Pírka byl vynikajícím portrétistou i fotografem parforsu a je škoda, že jeho hrob
v Pardubicích zmizel pod honosným příkrovem rodinné hrobky Hybských.
5/ Co bysta vzkázal našim čtenářům?
Srdečně Vás zvu do našich pardubických provozoven a přeji Vám, abyste se tu
cítili jako doma.
Děkujeme Vám za zajímavý rozhovor a přejeme Vám pevné zdraví a úspěchy
v podnikání.
