Pardubice jsem si oblíbil, říká architekt Josef Pleskot Na konci dubna 2024 proběhlo představení návrhu nové liturgické úpravy v kostele sv. Bartoloměje. Zdravotní důvody bohužel neumožnily osobní účast autora návrhu Josefa Pleskota. Na následujících řádcích vám proto přinášíme rozhovor s panem architektem, mimo jiné o tom, jak návrh vznikal.
1/ Pane architekte, přibližte
nám, prosím, odkud pocházíte
a kde se cítíte doma?
Narodil jsem se v písecké porodnici
a krásné dětství a mládí
jsem prožil v domě mých prarodičů
na kopci sv. Jakuba v Čížové v dohledu
Písku. Tam se cítím být ukotven.
Za dlouhou dobu mého života
se mi však pojem domova rozšířil
i do Prahy, mám ji opravdu rád.
2/ Váhal jste, zda přijmete práci na novém oltáři pro kostel sv. Bartoloměje?
Ano, váhal. Poté, co jsem měl možnost navrhnout ve spolupráci s Norbertem
Schmidtem oltář v Plečnikově kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech, jsem
věděl, že je to práce velmi obtížná, pokaždé specifická, a právě tím obzvláště náročná.
3/ Jak na Vás pardubický kostel zapůsobil a odkud jste čerpal inspiraci?
Pardubický kostel sv. Bartoloměje na mě zapůsobil ohromně silně svojí materiálovou
kompaktností – všudypřítomným pískovcem, ale také svojí komorností, semknutostí
a nebývalou přívětivosti.
4/ Mohl byste stručně charakterizovat váš návrh? Co je jeho hlavní myšlenkou?
Hlavní myšlenkou návrhu je co možná největší vysunutí oltáře ze zajetí presbytáře
směrem do kostelní lodi a vytvoření ostrova, na němž se koncentrovaně odehrává
liturgie.
Nový oltář v kontextu svatobartolomějského kostela je zároveň jakousi neagresivní
přídí lodě vnořené mezi shromážděné. Od samého počátku jsem pro jeho zhmotnění
neuvažoval o jiném materiálu než o pískovci.
5/ Jak dlouho trvá vytvořit takový návrh a kolik dalších lidí je do práce zapojeno?
O návrhu jsem přemýšlel minimálně jeden rok. Ke spolupráci jsem znovu vyzval
kolegu Norberta Schmidta, který liturgii hodně rozumí.
6/ Jakou roli při Vaší práci hraje víra a považujete ji za nezbytnou při tvorbě
sakrálního prostoru?
Víra hraje důležitou roli v celém mém životě, a tudíž i v mé práci. Nemyslím si ale,
že kdo není aktivním katolíkem, nemůže dobře navrhnout oltář, liturgický prostor,
kostel…
7/ Jak vnímáte práci pro chrámový prostor a liší se od tvorby pro jiná veřejná
místa?
V mém pojetí není rozdíl mezi navrhováním pro chrámový prostor a jiný veřejný
prostor, protože středobodem návrhu je vždy člověk s geneticky kódovanou touhou
přesahovat lidské horizonty. Takto si vždy definují cíl práce.
8/ Jaký máte vztah k Pardubicím, co se Vám ve městě líbí a co by se podle Vás
dalo zlepšit?
Pardubice jsem si oblíbil. Myslím, že jim rozumím. Jsou pro mě uchopitelným
městem. Právě ta uchopitelnost je mi sympatická. Míra zlepšování je pro Pardubice
asi stejná, jako pro ostatní česká města. Zlepšování vidím ve vyšší míře propojováním
městských prostorů, krajinných systémů, v odstraňování bariér fyzických i mentálních…
9/ Které Vaší realizace si zvláště vážíte?
O své práci neustále pochybuji, ale určitě si vážím realizací na Pražském hradě,
v Litomyšli a v Ostravě. Také jsem rád, že jsem mohl udělat centrálu Československé
obchodní banky v Praze-Radlicích. Jsem vděčný za to, že mám možnost přemýšlet
v ohromně širokém spektru zakázek.
10/ Jste stále velmi aktivní, co Vás nyní nejvíce zaměstnává?
Opravdu je stále hodně věcí, které mě zaměstnávají. Mezi ně patří i projekty
s vysokou mírou vizionářských příležitostí, jakými jsou obytné soubory – městské
části Ostravy pro tisíce lidí. Hodně mě také zaměstnávají úvahy o směřování Pražského
hradu.
Děkuji za rozhovor a přeji Vám pevné zdraví a hodně radosti z výsledků Vaší práce.
