1/ Co Vás na profesi archeologa nejvíce přitahuje?
Víte, archeologie je vlastně taková detektivní práce. V rámci relativně omezeného
prostoru se snažíte na základě „stop“ rekonstruovat, co se na něm v jednotlivých
etapách vývoje dělo. Je úplně jedno, zda se jedná o výkop 1 x 1 m nebo zda je to skrytá
plocha pro dálnici. Pokud mohu dát příklad, je to jako kdybychom se dívali na velký
obraz úzkou trubičkou. Samozřejmě čím více takových „sond“ máte, tím se vám obraz
lépe podaří zaostřit. Stopou samozřejmě může být i malý střípek. Může říci leccos
o svém tvůrci, o jeho technologické úrovni, o době, ve které žil. Když ten střípek ještě
naleznete přímo v konkrétní situaci (např. v sídlištní vrstvě, objektu, kůlové jamce
či pod základy torza zdi), můžete z tohoto poznatku vytěžit mnohem více informací.
Opravdová detektivka je pak výzkum ve středověkém městě, kde se po několik století
různě stavělo, bořilo, zasypávalo, vykopávalo, do toho nějaký ten požár a válka, a to
vše na malém prostoru obehnaném hradbami, nebo jen obvodovými zdmi domu či
parcely. V tomto omezeném prostoru často vznikají několik metrů mocná souvrství,
kde se nesmíte nechat svést na scestí prostřednictvím „falešných stop“ či falešného
podloží. Uznávám, že to asi chce trochu vysvětlit. Díky intenzivnímu překopávání
a přemísťování zeminy se totiž mohou dostat starší nálezy do mladších situací a obráceně.
Nevěřili byste, co dokáže přemístit taková myš nebo hraboš, člověk ale vede.
V Pardubicích to je ještě umocněno silně variabilním podložím, kde se vám střídají
písky, jíly a štěrkopísky. A právě tyto vrstvy byly občas někde ukopány a nasypány
jinam, aby před námi schovaly ty starší situace. Nebo někdo odkopal ty starší situace
a odvezl je jinam… Už jsme si na to zvykli, a tak každé potenciální dno výkopu vždy
otestujeme pro jistotu ještě pedologickým vrtákem.
2/ Jaký nález považujete za svůj největší úspěch?
No, tak to je pro mne opravdu velmi těžká otázka. Hledat se totiž dá dvěma hlavními
způsoby. Prvním způsobem je terénní archeologie a druhým je „kutání“ v hlubinách
muzejních depozitářů. Tím prvním způsobem buď zjistíte nějakou konkrétní
situaci nebo naleznete ten příslovečný poklad. Pokud by to byla situace, jsem docela
pyšný na dokumentaci základů systému Dolní brány v Chrudimi. Pokladem by mohl
být třeba zlomek čínské porcelánové misky gaiwan ze 16. století, který za dynastie
Ming doputoval až do odpadní jámy v Hradební ulici v Chrudimi. Klenoty můžete
ale najít i při probírání starších muzejních fondů. V Chrudimi v muzeu jsem takhle
objevil kouli řemdihu, v Pardubicích středověkou vrhací sekeru. Teprve když se proberete
stohy zahraniční odborné literatury, zjistíte, o jak vzácné předměty se jedná.
3/ Jakou lokalitu byste v budoucnu chtěl prozkoumat?
Za svůj bohatý profesní život jsem si „kopnul“ ledasco. Mám na kontě město, hradiště,
pravěké sídliště, hrady, nějakou tu tvrz, vojenské tábory, klášter, pece, jímky,
jámy, studny, hroby všeho druhu včetně hromadného, zaniklou vesnici, důlní i těžební
areály. Co mě ale opravdu přitahuje, by byla nějaká středověká nebo raně novověká
katastrofická situace, takové východočeské Pompeje. Bylo by príma vykopat si
vlastníma rukama takové středověké nebo novověké bojiště, nebo hromadný hrob vojáků
jako tomu bylo u Wisby, Towtonu nebo Wittstocku. To by byl asi životní výzkum.
4/ Jakému výzkumu se v současné době věnujete?
V té terénní rovině už od listopadu minulého roku probíhá intenzivní záchranný
výzkum přímo na pardubickém zámku. Naše objevy doslova „přepisují“ nejstarší
dějiny pardubického zámku. Odpusťte mi tuto hříčku, ale je to doslova: „Tam, kde
historici končí, my začínáme…“ Ještě v průběhu května nás budou čekat poměrně rozsáhlé
odkryvy, tak uvidíme, co nového (starobylého) přinesou. Určitě budeme s kolegou
T. Zavoralem o našich objevech na těchto stránkách čtenáře v budoucnu referovat.
5/ Jak by se podle Vás dal charakterizovat typický archeolog?
No, archeologové ve většině případů zcela splynou s okolím… Když přijdete ráno
do práce, většinou jste oblečeni jako každý jiný pracovník. Situace se ale rapidně
mění, jdete-li do terénu. Pokud se pohybujeme na staveništích, je nezbytným doplňkem
našeho pracovního oděvu (v různém stavu znečištění) reflexní vesta a přilba,
takže jsme k nerozeznání od dalších stavebních dělníků. Mimo stavby na polích
a v lesích, kde nás neohrožuje těžká stavební mechanizace, to obvykle bývají součásti
různorodě nakombinovaných vojenských maskáčů. No a pak je tu výuka na
univerzitě, odborné konference a přednášky pro veřejnost, kde se archeolog hodí do
gala, je čistě vymydlený, v košili často doplněné o kravatu a sako. Někdy to prostřídáte
všechno během jednoho dne… Myslím si, že to hlavní je ale uschováno uvnitř
každého archeologa. Láska k naší minulosti, snaha zachování této paměti a předávání
kulturního povědomí další generaci. Bohužel dnešní českou společností jsme většinou
vykreslováni jako blázni a příživníci, kteří brání pokroku (kdepak jen jsme to již
slyšeli, že), aby si vzápětí tatáž společnost posteskla, jaké by to bylo, vědět něco více
o tom, jak se tu žilo dříve.
Připravil PhDr. Michal Benda, Ph.D.
