Dnes hovoříme s P. Janem Uhlířem, arciděkanem římskokatolické církve v Pardubicích 1/ Přišel jsi z Kutné Hory plné historických památek do Pardubic. Co Tě nejvíce oslovilo z památek zdejších? Přiznám se, že jsem měl trochu obavu, že mi některé gotické krásy budou chybět. Byl jsem však mile překvapen. Velmi se mi líbí historické centrum, tedy náměstí, Přihrádek a samozřejmě zámek s krásným okolím. Zamiloval jsem si i severní schodiště a vstup do kostela sv. Bartoloměje se sochou sv. Jana Nepomuckého. Už z dřívějších návštěv jsem věděl, že je tu jednoduchý, ale krásný kostel sv. Jiljí. V Pardubicích oceňuji i hezké parky. Nejvíce jsem však nadšen, že centrum města opravdu žije.
2/ Jaké opravy čekají v nejbližší době pardubické církevní stavby?
Do Pardubic jsem přicházel s nadějí, že nebudu muset opravovat. V Kutné Hoře
jsem si totiž těchto starostí užil dost. Byla to však naivní představa. Ukázalo se, že bude
nutné řešit obnovu vnějšího pláště kostela sv. Bartoloměje. Díky Pardubickému kraji
a soukromému dárci se získaly peníze na projekt a realizaci 1. etapy. V letošním roce
by se měla obnovit fasáda západního štítu lodi kostela. Pokud se vysoutěží nižší cena
a zbudou prostředky, pak dojde i na restaurování prvků v průčelí přístavby kostela.
Uvažuje se o zhotovení nového kamenného oltáře a úpravě liturgického prostoru
v kostele sv. Bartoloměje. Důvodem je snaha definitivně a trvale vyřešit bohoslužebný
prostor kostela. Úprava sleduje i důstojné zvýraznění náhrobku Vojtěcha z Pernštejna.
Řešení se ujal známý architekt Josef Pleskot, což nám všem dává naději, že v pardubickém
farním kostele vznikne současné dílo, které bude mít přesah i do dalších
generací.
3/ Jaký je Tvůj pohled na současnou úroveň ekumenických vztahů
mezi křesťanskými církvemi v Pardubicích?
Všude, kde jsem během 25 let jako kněz působil, jsem měl opravdu štěstí na hezké
a přátelské ekumenické vztahy. A myslím, že tomu nebude jinak ani zde. S představiteli
církví se scházíme každý měsíc na pracovní snídani. Společně se poznáváme,
modlíme se a sdílíme radosti i starosti svých farností či sborů. V lednu pak probíhají
tradiční společné ekumenické akce a bohoslužby. Takovým praktickým místem ekumenického
života je myslím i Křesťanská škola NOE, kterou zřídila a vede církev
bratrská z Archy.
NÁŠ ROZHOVOR
4/ Jak se projevuje synodalita v práci pardubické farní rady?
Slovo synodalita znamená „kráčet spolu“. Nejde pouze o diskuzi, ale i o společnou
důvěru, že nás vede Duch svatý, že Bůh k nám promlouvá nejen skrze Boží slovo,
ale i skrze druhé lidi, a dokonce i skrze lidi mimo církev. Jde o společné hledání,
naslouchání, odvahu připustit si změnu, ale zároveň jde i o službu citlivě a pokorně
hájit hodnoty, které pro nás (z různých důvodů) nejsou momentálně přitažlivé a příjemné,
ale pro život (či svatost) člověka a jeho budoucnost jsou podstatné.
Koncem roku byly nové volby do farní rady, a tak se zatím vzájemně pracovně
poznáváme a sžíváme. Myslím však, že otevřenost a ochota diskutovat a hledat nové
formy a důrazy v životě naší farnosti je v nás všech.
5/ Jak vzniká Farní zpravodaj?
Pokud vím, tak historie farního zpravodaje sahá do roku 1999 a vychází 7x až
8x za rok. Samozřejmě, že lidé, kteří se o něj starají se v čase měnili. Co do obsahu
se o něj nyní stará pastorační asistentka a graficky upravuje jeden farník. Přispívají
však samozřejmě mnozí další. Cíl zpravodaje je prostý – vzájemná informovanost.
A to jak do budoucna (co se chystá), tak i do minulosti (co kdo ve farnosti prožil). Prostor
v něm dostává i Oblastní charita Pardubice, salesiánská komunita či škola NOE.
6/ Jak bys s odstupem zhodnotil letošní vzpomínku na 490 let od smrti Vojtěcha
z Pernštejna (†1534)?
Výročí předčilo mé očekávání. Původně jsem myslel, že půjde pouze o aktivitu
farnosti, tedy o malou vzpomínku a modlitbu za našeho významného předka. Díky
Tvé iniciativě a zapojení Pardubického kraje a Města Pardubice se z tohoto dne stala
slavnost i pro širší veřejnost. Zvláště Tvá odpolední přednáška naplnila kostel. Nám
se snad zase výzdobou kostela podařilo lidem pomoci vnímat, že je zač Vojtěchovi
projevit vděčnost a že jeho náhrobek nevypráví pouze o umělecké dovednosti, ale
také o hluboké křesťanské víře tehdejších lidí ve věčný život a společné setkání
v nebi. Měl jsem radost, že se propojily různé instituce, včetně pardubické konzervatoře
a mladých lidí.
7/ Co bys chtěl vzkázat našim čtenářům a členům Klubu přátel Pardubicka?
Aby nikdy neztráceli naději, že jejich zájem o historii i současnost města má
smysl. Úcta k umění, krajině, památkám, ale i k obyčejným lidským příběhem kultivuje
nás samé a pomáhá (aniž bychom to někdy vnímali) v životní orientaci i mladé
generaci.
Děkujeme za rozhovor a přejeme pevné zdraví a Boží požehnání.
