Po úspěšném odstranění Leninovy sochy, umělecky kvalitní sochy od Š. Kotrby,
tu stále trčí nekvalitní politický kýč J. Malejovského z roku 1957, který si zastánci
starých pořádků v poslední době proměnili na novodobý Putinův oltářík, před nějž
obvykle v noci zapalují obětní svíce na zdar ruské agrese na Ukrajině. Hroby vojáků
Rudé armády na hřbitovech je přestaly zajímat…
Členové pardubické TOP 09 podali na městském zastupitelstvu 2. února t.r. návrh
na vymístění sochy s podrobnou důvodovou zprávou, kterou přetiskujeme.
Výsledek hlasování v roce podzimních komunálních voleb nemůže být asi jiný.
Některé politické strany (včetně pravicové ODS) se zřejmě bojí, že by svým hlasováním
pro odstranění sochy mohly přijít o voliče.
V posledním čísle revue „Paměť a dějiny“ (č. 4/2025) vyšla k této problematice
skvělá studie D. Hány a L. Jelena „Boj o pomníky v postkomunistické Evropě“
(s. 95–106). Studie uvádí mnoho konkrétních příkladů dekomunizace a desovětizace
veřejného prostoru z pohledu politické geografie včetně příkladů z ČR. Cituji:
„Symbolika pomníků má nezanedbatelný vliv na formování politického diskurzu
ve společnosti i na vnímání městského prostoru.“ (s. 95). A dále: „Pomníky mohou
být nástrojem snah lokální politiky i politicky vyšších úrovní o konstrukci určité
symboliky a místa paměti. Dochází tak k tzv. politizaci městského prostoru. Lidé ale
tuto symboliku vnímají sobě vlastním způsobem a reagují na ni, čímž se otvírají
svébytné představy o symbolickém prostoru města.“ K tomu dochází i u nás v Pardubicích.
Přátelé starých pořádků totiž chtějí, aby v občanech města udrželi pocit,
že Pardubice byly v roce 1945 osvobozeny Rudou armádou a udržení sochy v centru
města se snažili podpořit instalací dovysvětlující tabulky, že jde i o pomník českých
bojovníků proti nacismu v letech 1939–45. To potvrzuje tezi historika P. Placáka o nedostatečné
reflexi mýtu o osvobození Rudou armádou, jak to vyjádřil v listopadu t.r.
na mezinárodní vědecké konferenci v Praze „Rok 1945 v globálním kontextu.“ Jeho
referát (opět v revui „Paměť a dějiny“ (č. 4 2025, s. 107–110) správně připomněl pakt
Molotov–Ribbentrop z roku 1939 a společné rozpoutání druhé světové války oběma
totalitními velmocemi – SSSR a nacistickým Německem – útokem na Polsko. Dodnes je přijímán Stalinův SSSR jako spojenec v boji proti nacismu. P. Placák dále píše:
„Nacisté a komunisté ale nebyli nepřátelé. Byla to dvě konkurenční hnutí v závodu
o to, čí vize zničení stávajícího světa a vzniku zcela nové společnosti se ukáže být
životaschopnější, zda její rudá či hnědá varianta.“ (s. 107). Obě totality postupovaly
propagandisticky stejně. Strašily jedna tou druhou! SSSR podle P. Placáka legitimizoval
v roce 1945 zotročení národů střední a východní Evropy, jak si to dohodli Stalin
s Hitlerem již v srpnu 1939. „Nacistický antikomunismus stejně jako komunistický
antifašismus byly ze stejného těsta: byly to strategie v boji proti společnému nepříteli
– liberální společnosti.“ (s. 108). Putinovo Rusko v této strategii pokračuje. „Kdykoli
chtěl Kreml někoho diskvalifikovat, aby na něj mohl zaútočit, označil ho – za fašistu,“
pokračuje P. Placák. V duchu této bolševické propagandy Putinovi slouhové i dnes
označují např. Ukrajince za fašisty. Mýtus o osvobození ČSR v květnu 1945 Rudou
armádou u některých lidí stále funguje, ačkoliv je známo, že SSSR anektoval naší
republice Podkarpatskou Rus, zmocnil se našeho uranu a vyhrožoval v únoru 1948
našim demokratickým silám zásahem Rudé armády. Mnoho bojovníků proti fašismu
skončilo v gulagu či domácích komunistických koncentrácích. „Dodnes máme sklon
omezovat výklad komunismu a nacismu – dvojčat, jejichž matkou byla první světová
válka, jen ne represe, která ale nebyla jejich specifikem.“ /s. 110). A dále: „Dokud
nebude symbol rudé hvězdy postaven na roveň hákovému kříži, bude nad námi neustále
viset hrozba sovětsko–nacistického spříženectví proti Evropě, v pozměněných
kulisách a s aktualizovanými hesly.“ V tom smyslu je dobře, že od ledna t.r. platí
novela trestního zákona o symbolech obou totalit a jejich trestnosti. V Pardubicích
zřejmě nezbude než podat trestní oznámení na existenci symbolů komunistické totality
na Malejovského kýči (pionýr a kolchoznice). Podoba s Hitlerovou mládeží (HJ) či
Svazem německých dívek (BdM) je evidentní.
A dovětek: Pondělník „Pernštejn“ se rozhodl 9. 2. v č. 5 nezveřejnit důvodovou
zprávu pro městské zastupitelstvo a místo toho zveřejnil reakci B. Vacka z Pardubic
o tom, že „zdravý rozum zvítězil.“ Vacek obvinil místopředsedu TOP 09 O. Müllera ze
snahy „přepisovat dějiny“ a navrhl konání městského referenda. Přeloženo do češtiny:
„Nepřepisujte nám naše dějiny, jež jsme si tak krásně přepsali k obrazu svému.“
Rozhodnutí v referendu navrhoval petiční výbor pro vymístění sochy p. primátorovi
Nadrchalovi, avšak bez ohlasu z jeho strany.
