Sběratelské „vyznání“ Ing. Pavla Krause „Pardubice na odznáčcích“ (Zprávy
KPP 1–2/2026, s. 67 a násl.) mi připomnělo jeden asi málo známý odznak původem
z Pardubic. Nevelký odznak Aviatického družstva Pardubice. Je to drahně let, kdy mi
odznáček ukázal dlouholetý předseda KPP pan Alois J. Kubeš. Později jsem zjistil,
že stejný odznak se nachází též ve sbírkách Východočeského muzea. Kam se poděl
odznak páně Kubešův, nevím. Jen si matně vzpomínám, že podle doslechu jeden
z těchto dvou odznaků by měl být po Arturu baronu Krausovi. Snad to byl právě ten,
který měl pan Kubeš.
I věci mají své osudy, a to platí také o odznaku Aviatického družstva Pardubice.
Dochovaly se doklady, které nám dovolí trochu nahlédnout do vzniku odznaku. Žel,
nedochovala se kniha protokolů výboru Aviatického družstva, která by nám pověděla
více, a tak jsme odkázáni na informace z dochované korespondence družstva.
Nápad pořídit pro členy Aviatického družstva „klubový“ odznak se patrně zrodil
někdy v dubnu roku 1911, v době přípravy ustavující valné hromady družstva (konala
se 26. dubna 1911). Kdo na to připadl, už asi nezjistíme. Ale prvotní korespondenci
kolem odznaku vyřizoval stavitel Emil Kašpar, a tak se lze domnívat, že „v tom mohl
mít prsty“.
První dopis týkající se odznaku, který odešel z Pardubic do Prahy, neznáme. Známe
jen odpověď „ryjeckého závodu Petr Svoboda v Praze, Bartolomějská ulice“ ze 4. května 1911. Rytec Svoboda mj. napsal: „Provedení bylo by: spodní plocha: smaltovaná bílé
a černě se zlatým nápisem a obrubou. Vrtule s částí motoru provedena plasticky v barvě
starého stříbra, a nad ní znak města Pardubic, stříbrný půlkůň v červeně smaltovaném
poli. Dle zaslaného nákresu není možno smaltované odznaky zhotoviti, bylo by možno je
provésti pouze plasticky ve způsobu přiloženého vzoru “Hlaholu” v Praze.“1
Emil Kašpar jménem družstva odpověděl 19. května: „Na základě Vaši oferty
z 4/5 1911 objednávám tímto pro Aviatické družstvo v Pardubicích, 100 kusů (sto kusů)
odznaků, dle přiloženého Vašeho výkresu. Žádaný předek aeroplanu s vrtulí zasílám
Vám v přiložené fotografii. Současně poznamenávám, že nápis bude jen: A. D. Pardubice.“
2 Petr Svoboda následujícího dne objednávku potvrdil.3
Potom však věc na čas uvázla. Aviatické družstvo po památném Kašparově letu
do Prahy 13. května 1911 řešilo přednostně zhotovení stříbrného věnce, který pak
aviatik 8. června dostal na památku4 (věnec je dochován ve VČ muzeu).
Až 4. července 1911 psalo družstvo, pravděpodobně jeho předseda Ing. Josef
Prokop (na dochovaném průklepu dopisu není podpis) a odvolávalo se na dřívější
objednávku Emila Kašpara. Prosilo o rychlé vyřízení objednávky, do čtrnácti dnů.
Z textu dopisu není spolehlivě zřejmé, co více než dvouměsíční zpoždění dodávky
odznaků způsobilo.5 Petr Svoboda obratem zaslal do Pardubic vzorek odznaku
k odsouhlasení. Vzorek vznikl zřejmě po první objednávce Emila Kašpara, ale
bližšího nevíme nic. Avšak družstvo na Svobodovu zásilku nereagovalo. Ten proto
psal 17. července znovu. „Do dnes žádné odpovědi jsem neobdržel zda ostatní v téže
barvě provedeny býti mají, prosím proto o lask. sdělení, zdaž provedení toto Vám vyhovuje
a zda ostatní tak provésti mám“.6
Aviatické družstvo patrně potřebovalo vyřídit některé úřední záležitosti, které
dosud opomenulo. Tím asi vzniklo další zdržení. Pro našince je dnes nesrozumitelné,
že se Aviatické družstvo dne 8. července 1911 obracelo na okresní hejtmanství.
„Podepsané družstvo dovoluje si žádati za laskavé udělení povolení k nosení odznaku,
jehož forma i provedení zřejmy jsou z přiloženého nákresu.“7 Odpověď hejtmanství autor
nezná, ale je nepochybné, že byla kladná a že povolení vydalo. Téhož dne družstvo
požádalo městskou radu pardubickou o souhlas s použitím městského znaku na odznaku.8 Městský úřad 18. července odpověděl, že „ propůjčuje se Vám tímto právo
umístiti na odznak Aviatického družstva znak města Pardubic“.9
Dne 4. srpna družstvo zaslalo Petru Svobodovi novou objednávku. Zněla na
„90 kusů knoflíkových, 10 kusů se špendlíkem“.10 Z objednávky je patrné, že podoba
odznaku proti původnímu návrhu doznala dílčích změn, ale nic bližšího nevíme. Petr
Svoboda objednávku o tři dny později potvrdil.11 Odznaky měly být podle požadavku
družstva číslované, což by poněkud zvýšilo jejich cenu.12 To byl asi hlavní důvod, proč
družstvo dopisem nakonec číslování odznaků odmítlo.13
Výroba odznaků přeci jen neproběhla tak rychle, jak družstvo očekávalo. Až
září 1911 sdělil Petr Svoboda korespondenčním lístkem: „odesílám současně poštou
žádané a objednané odznaky doufaje, že s pečlivým provedením jich plně spokojeni býti
ráčíte.“14 Současně poslal také účet. Dne 30. září 1911 zaplatilo Aviatické družstvo za
stovku odznaků částku 151 K, poštovné činilo 40 haléřů.15 Petr Svoboda 2. října potvrdil,
že peníze za odznaky obdržel.16
Nakonec popis odznaku:
V kruhovém terči černě smaltovaném je
umístěna rytina horní části čelní příhrady
trupu letounu Blériot XI s pohledem dovnitř
příhradového trupu. V horní části odznaku
je štítek s pardubickým městským znakem,
polovina koně na červeném pozadí. Okolo uvedeného
terče je bíle smaltované mezikruží se
„zlatým“ nápisem „A. D. PARDUBICE“. Na tento
odznak je připevněno „vyobrazení“ tříválcového
motoru Anzani s vrtulí typu Ratmanof
(jakou většinou používal Ing. Kašpar).
Kdo všechno z členů Aviatického družstva si odznak pořídil, není autorovi známo.
Vzhledem k počtu členů družstva, který ne o mnoho překročil pět desítek, zřejmě
větší zásoba odznaků družstvu zůstala. Tento odznak nebyl nejstarším „leteckým
odznakem“ v Čechách, ale rozhodně k těm nepočetným nejstarším patřil.
