Hlavním pardubickým hřbitovem byl v letech 1507-1883 hřbitov u sv. Jana Křtitele. V letech 1905-13 byl někdejší hřbitov změněn v sady (dnes Bratranců Veverkových). Na novém hřbitově na Skřivánku se začalo pohřbívat roku 1883. Vilém z Pernštejna při stavbě kostela sv. Jana Křtitele na konci Zeleného předměstí roku 1507 nechal současně vytyčit nový hřbitov. Nařídil, aby sem byli pohřbívání všichni křesťané bez ohledu na vyznání, tehdy vzácný důkaz náboženské snášenlivosti. Hřbitov byl v letech 1584, 1788 a 1836 upravován a rozšiřován směrem jižním. Roku 1580 byl obezděn. Naproti kostelu je zvonice v níž byla kostnice. Na hřbitov se vstupovalo branou, nad níž byl nápis Mors janua vitae( Smrt branou k životu). Již 16.11.1784 vyslovila krajská správa požadavek, aby pro hřbitov bylo nalezeno vhodné místo mimo obvod města. Konšelé se usnesli vyhovět, ale vhodné místo nebylo stále nalezeno. Až r.1883 byly založeny nové městské hřbitovy nedaleko Nových Jesenčan na jižním okraji katastru, daleko od obvodu města.
