Ulice spojuje třídu Míru s ulicí Arnošta z Pardubic. Název pochází z roku 1881. Je pozoruhodně odvozen ze jména panského písaře Hendrycha z Litomyšle. Jemu od roku 1533 patřil dům čp.66 na náměstí. Jeho manželka Anna, které se říkalo Hendryška, grunt roku 1554 po jeho smrti prodala. Hendrych byl zámožný měšťan. V historii města se opětovně setkáváme s názvem V Hendrychu nebo V Henrychu, jak se souhrnně říkalo polím a lukám, ležícím za kaplí sv.Anny až pod Vinicí, tedy v prostorách mezi Chrudimkou a dnešními ulicemi Anenskou a S.K.Neumanna. Nejstarší urbář zaznamenává po roce 1594 vrchnostenské právo rybolovu v Chrudimce „od Pardubic (tj. Hendrychu) až do Nemošic“. Dnešní Jindřišskou ulicí se k tomuto pozemkovému komplexu jezdilo a chodilo, nazývala se Cesta k obecnímu dvoru. Když se v druhé polovině 19.století jednalo o pojmenování vznikající ulice dvůr již neexistoval. Kdosi z historiků si vzpomněl na písaře Hendrycha a bylo rozhodnuto přejmenovat ulici po něm. Ale některý jazykový purista – patrně na radnici – usoudil, že je třeba německého Hen(d)rycha (Heinrich) počeštit a proto máme dnes Jindřišskou ulici bez Jindřicha. I když koncem 15.stol byl majitelem Pardubic Jindřich z Minsterberka syn Jiřího z Poděbrad.
V ulici byl roku 1905 postaven Delnický dum, kde byl první pardubický biograf,
dnes je tu Myslivecká restaurace. Bývala zde Vokolkova tiskárna, Kolárovo knihkupectví
a na konci Žáckovo konské reznictví. Roku 1950 byla prejmenována na Ulici
9. kvetna, roku 1979 vrácen puvodní název.
Pri prestavbe Karloviny po roce 1975 vyrostly zde místo prevážne prízemních
domu vícepodlažní domy a bohužel i nekolik nepatricných vežáku. Stred úzké Jindrišské
ulice se rozšíril a vznikla zde peší zóna. Cást priléhající k Tr. Míru si zachovala
svuj ráz se secesními domy z prelomu 19. a 20. století.
