Dnešní Klášterní ulice do konce 19. století neexistovala. V místě, kde vychází Klášterní ulice z Pernštýnského náměstí, byl po staletí vstup do kláštera minoritů, který zde byl od roku 1532. Někdy před rokem 1665 se minorité uzavřeli před okolním světem tím, že přístup z náměstí do dnešní Klášterní ulice zahradili dvoupatrovou branou se zvonicí ve věžičce, původně dřevěnou, od roku 1701 zděnou. V polovině 18. století při klášteru fungovalo šestileté latinské gymnázium. Řád byl zrušen roku 1786. Po zbourání brány roku 1890 se otevřel vstup do prostoru zrušeného kláštera, který se stal veřejnou ulicí, pojmenovanou roku 1930 Klášterní.
Ve druhé polovině 19. století vznikla v Pardubicích Občanská záložna, která měla v 90. letech 19. století zájem si postavit vlastní budovu. Byl zakoupen pozemek na rohu Pernštýnského náměstí a nově otevřené ulice. Konkurzem byl vybrán projekt stavitele Václava Kaury z Prahy, který byl upraven dle návrhu J. Blechy, stavitele z Karlína. Původní budova byla stržena a koncem roku 1890 byl již nový dům Občanské záložny.
Záložna koupila ještě sousední dům čp. 55 a dokončila přístavbu dle návrhu architekta Boži Dvořáka. Na domě jsou reliéfy od A. Amorta (Kristus, Žižka před Prahou, slyšení papežského legáta Fantina de Valle u krále Jiřího z Poděbrad).
Roku 1945 byla Záložna znárodněna a zanikla. Její budovu měla do roku 1981 Česká pojišťovna, kdy se přestěhovala do nové budovy vedle bývalé Veselky. Budova pak sloužila Podniku služeb. V roce 1999 zde začal sloužit Evropský spolkový dům.
