In: PERNŠTEJN 29. 8. 2011 Počátkem března roku 1903 nastoupil do právě dostavěné „C.k. všeobecné veřejné okresní nemocnice císaře a krále Františka Josefa I.“ v Pardubicích jako její ředitel a monoprimář znamenitý chirurg MUDr. František Messany (letos v prosinci si připomeneme 75. výročí jeho úmrtí). Tento všestranně kultivovaný lékař měl řadu významných přátel, kteří bývali častými hosty v jeho vile na břehu Matičního jezera. Zvlášť vítaným hostem tu býval básník Josef Svatopluk Machar.
Přátelství Messanyho a Machara se ještě více utvrdilo, když Messany básníkovi poté, co se v roce 1913 roznemohl v Hradci Králové, chirurgickým zákrokem zachránil život. Machar svému zachránci poděkoval básní, která vyšla ještě v tom roce v „Besedě Času“. Měla prostý název „MUDr. Františku Messanymu“. Na jaře v roce 1915 ji spolu s dalšími zařadil do básnické sbírky „Krůpěje“. Po necelém půlroce, 27. září 1915, byla ale kniha náhle censurou zabavena – prý v době války podkopává veřejnou morálku a oslabuje tak rakouskou monarchii. Kromě básně, věnované pardubickému lékaři, se censuře nelíbily další tři Macharovy básně „Na památku 5. listopadu 1905“, „Humanita nemocniční“ a „Dvacet roků“.
Koncem prosince 1915 byl ve Vídni souzen pro velezradu dr. Karel Kramář, pozdější první československý předseda vlády. Básník Machar stanul 7. prosince v tomto procesu před vojenským tribunálem jako svědek. Svým štiplavým vystoupením ve svědecké lavici ve prospěch dr. Kramáře značně podráždil soudce ve vojenských uniformách. Nemohlo to dopadnout jinak – rakouská justice si posvítila i na něho – 7. května 1916 byl ve Vídni na základě § 56a (rušení veřejného pořádku) zatčen a dán do vyšetřovací vazby ve známé Blindengasse. Trestní věc proti němu vedl auditor npor. Dr. Frank.
Teprve při výslechu se Machar dozvěděl, čím se vlastně provinil. Šlo o čtyři zmíněné básně. V té, kterou věnoval Messanymu, se vyšetřovateli pranic nelíbily verše
***
Kdybych králem byl, tvou šíji
ověnčil bych mnohou chloubou.
Zlatým rounem, Leopoldem,
vlastnoruční list pak holdem
pověsil by baronii
k jménu tvému
***
Jak mohl obmýšlet udělovat řád Zlatého rouna nebo řád Leopoldův či baronský titul, když toto je výsadou jen a jen císaře? Může to nějak vysvětlit? Machar to vysvětlil:
„…V únoru 1913 mě dr. Messany operoval a do konce dubna s bezpříkladnou pečlivostí a obětavostí ošetřoval až k úplnému ozdravení. Moje přerušená literární činnost, když byla po nemoci zase obnovena, nemohla začít jinak, než tímto díkem zachránci života. Mělo to svůj důvod mj. i v tom, že společenské postavení Messanyho bylo tehdy tuze nepříjemné. Žil s milovanou ženou bez církevního schválení, nad čímž se počestná individua obojího pohlaví pohoršovala, c.k. pošta zásadně vracela dopisy, adresované jeho ženě, byly-li označeny rodinným jménem jeho, inu, soud malého města našel svou oběť a soudil ji tvrdě a bez milosrdenství, jak maloměsto dovede. Přítel tím trpěl nesmírně a já o tom všem věděl. A zde byla příležitost říci mu, jak je soud takových mravníků okolnostní: kdybych králem byl a dal mu baronii a řády, ohýbali by před ním své hřbety, byl by ozdobou společnosti, výtečník, muž chvalně známý atd. Vyšetřovatel se naštěstí tímto Macharovým vysvětlením stejně jako k ostatním třem básním spokojil, po dvou měsících vazby Machara propustil na svobodu a vyšetřovací spis odložil.
