Dnes hovoříme s Doc. MUDr. Janem ISERLEM, CSc. (15.10.1919), čestným občanem Pardubic, dlouholetým 2.primářem očního oddělení pardubické nemocnice.
1/ Jste znám jako výborný oftalmolog. Připomeňte nám, prosím, mezníky své profesionální dráhy.
Vzpomínám rád na první experimenty s umělými nitroočními čočkami inspirovanými Angličanem Ridleym (1952) a pak na 60.léta, kdy podle Poláka Krwawicze jsme připravovali s pomocí odborníků z tehdejšího n.p.Tesla t. zv. kryoextrakce. Oční oddělení pardubické nemocnice zakládal MUDr. Josef Svoboda, oddělení mělo tehdy 100 lůžek ( dnes jich má za Doc. MUDr. Jana Nováka podstatně méně). Primář Svoboda se věnoval tehdy převážně operacím nevidoucích pacientů a MUDr. Jaromír Košťál obstarával péči o děti a jejich zrak v terénu. Mými sekundářkami, když jsme se stal primářem, byly paní Dagmar Kantorová a Marta Ballingová, poté MUDr. Anna Voženílková a celá řada dalších.
2/ Jako čestný občan Pardubic jste jistě i pardubickým patriotem. Co si vybavujete ze starých Pardubic jako cosi pěkného, ale nevratného?
Vlastní mládí… Sportování, školy, prožil jsem velmi hektické 20.století s dominancí dvou velkých totalitních režimů. Ten první – nacistický – mi roku 1939 znemožnil pokračovat studium na české vysoké škole medicínu, takže jsem protektorátní dobu trávil jako úředník Nemocenské pojišťovny proti Husovu sboru (dnes VZP). Seděl jsem v jedné kanceláři s pány A.Pištorou a J.Šormem, oba se pak stali obětmi heydrichiády 1942. Vzpomínám si, jak jsem byl požádán p.Pištorou, abych dopravil do Pardubiček k Šormům (dnes Bokova ulice) těžší tašku a pak jsem po návratu byl „zpovídán“, zdali moje mise byla úspěšná. Co v tašce bylo? Mohlo jít o vysílačku… Vím, že v odboji byli zapojeni z lékařů např. MUDr. Jiří Šerf a pediatr MUDr. Josef Bartoň. Mám však stále pocit podceněné konspirace kolem výsadku SILVER A. Vzpomínám i na osobnosti vytvářející za první republiky kulturní klima města – JUDr. Pavla Theina, JUDr. Karla R.Krpatu, prof. Jana Štorka aj. Za komunistické totality jsem měl na stáži na svém oddělení Rusku Fjodorovovou, jež mne pak pozvala do Moskvy. Musím však zcela popřít fámu bohužel kolující po Pardubicích, že jsem dokonce operoval Gustáva Husáka. Vzpomínám si jen na jakýsi sondážní rozhovor s tehdejším vedoucím tajemníkem OV KSČ v Pardubicích B.Hnátnickým. Avizovanou Státní cenu K.Gottwalda za implantaci vnitroočních čoček jsem jako nestraník neměl šanci dostat i když byla již navržena.
3/ Jste v Pardubicích znám svou výbornou fyzickou a duševní kondicí. Jaký je Váš „recept“ na ni?
Sportoval jsem rád, hrál jsem fotbal v Semtíně, pamatuji počátky pardubického hokeje (RAPID), pana učitele Viléma Weisse, pány Mejzlíka a Rejdu, Standu Pryla aj. To však pěkně popsal ve své historii pardubického hokeje pan Milan Černický. Neměl bych to snad ani prozrazovat, že mám stále rád tureckou kávu a že jsem kouřil, prostě „zdravý“ životní styl…
Děkujeme Vám za zajímavý rozhovor a přejeme Vám i nadále pevné zdraví. Těšíme se na další Vaši spolupráci s naším časopisem.
