Když má člověk rozsáhlou knihovnu, sáhne po knize, aby napsal článek, který
čtenáře zaujme. To je i případ tohoto článku. Vzal jsem do ruky knihu Ludvíka Hořčici
„Zemřel pro vlast“. K mému úžasu jsem zde narazil na článek o Oldřichu Libenském.
Oldřich Libenský byl rodák z Přelouče. Narodil se 24. 12. 1912 jako nejmladší z pěti
dětí. Po vychození školy se vyučil a nastoupil místo v továrně na výrobu radiopřijímačů
v Přelouči. I když neměl vyšší vzdělání, vypracoval se na technického úředníka.
Ženatý, měl malého chlapce. Po okupaci se podílel na odboji, zhotovoval do
vysílačky tzv. Churchilky a poslouchal zahraniční vysílání. Zprávy dával dále mezi
své spolupracovníky. Při odhalení této činnosti čekal výrobce trest smrti a uživatele
koncentrák. Osudným se mu stalo zhotovení krátkovlnných stanic pro bývalého důstojníka
Bělohradského. Ten po zatčení nevydržel mučení a vše vyzradil. Pardubické
gestapo vedené Hankem si pro Oldřicha Libenského přijelo 22. března 1944. V Pardubicích
na gestapu při výslechu neřekl nic. Jak výslech vypadal, svědčí proražené ušní
bubínky, ústa rozbitá na cáry a bez zubů, rozbitá celá zadní část těla. Popraven byl
- srpna 1944 v 16,16 hodin na Pankráci. V knize „Žaluji“ je uveden jako delikt rádio.
Někdo řekne, že takových lidí bylo mnoho. Ale (!) bylo málo lidí, kteří měli rodinu
a malého chlapečka. Už tohle byla odvaha a risk. Věděl, co ho čeká, když
