Když clovek má rozsáhlou knihovnu, sáhne casto po knize, aby napsal clánek, který ctenáre zaujme. To je i prípad tohoto clánku. Vzal jsem do ruky knihu pana Ludvíka Horcici „Zemreli pro vlast“. K mému úžasu jsem zde narazil na clánek o Oldrichu Libenském. Libenský byl rodák z Prelouce. Narodil se 24. 12. 1912 jako nejmladší z peti detí. Po vychození školy se vyucil a nastoupil místo v továrne na výrobu radioprijímacu v Prelouci. I když nemel vyšší vzdelání, vypracoval se na technického úredníka. Ženatý, mel malého chlapce. Po okupaci se podílel na odboji, zhotovoval do radioprijímacu tzv Churchilky a poslouchal zahranicní vysílání a zprávy dával dále mezi své spolupracovníky. Pri odhalení této cinnosti cekal výrobce trest smrti a uživatele koncentrák. Osudným se mu stalo zhotovení krátkovlnných stanic pro bývalého dustojníka Belohradského. Ten po zatcení nevydržel mucení a vše vyzradil. Gestapáci vedení Hankem si pro Oldricha Libenského prijeli 22. brezna 1944. V Pardubicích na gestapu pri výslechu nerekl nic. Jak výslech vypadal, o tom svedcí proražené ušní bubínky, ústa rozbitá na cáry a bez zubu, rozbitá celá zadní cást tela. Popraven byl 11. srpna 1944 v 16,16 hodin na Pankráci. V knize „Žaluji“ je uveden jako delikt rádio.
Nekdo rekne, že takových bylo mnoho. Ale /!/ bylo málo lidí, kterí meli rodinu
a malého chlapecka. Už tohle byla odvaha a risk. Vedel, co ho ceká, když se dostane
do spáru gestapa. Cest jeho památce! Nezapomínejte na takové lidi!
