19. června 1864 při příležitosti kladení základů vyšší reálky (dn. Krajský úřad se
sálem J. Kašpara) zazpívala na Veselce (hotel zbouraný roku 1974) slečna Eleonora
z Ehrenbergů (viz. J. Sakař, Dějiny Pardubic n. L., dílu 1. část 2., vyd. 1923, s. 217).
O dva roky později zazpívala tato diva s vysokým sopránem Mařenku při premiéře
Smetanovy opery „Prodaná nevěsta“. Šlo o vnučku lékaře Antona Franze Gayera,
dvorního rady, a dceru Johanna Aloise Gayera (1737-1818), povýšeného roku 1818
mezi svobodné pány (Freiherrn) s přídomkem von Ehrenberg.
Co o ní ještě víme více? Narodila se 1. prosince 1832 v Mladé Hůrce u Týna nad
Vltavou (o. České Budějovice). V letech 1842-47 Eleonora navštěvovala internátní
školu v klášteře Voršilek v Praze, kde získala základy hudebního vzdělání. Do
roku 1852 žila ve Vídni u své tety hraběnky Hrzánové, kde se učila hrát na klavír.
V letech 1852-54 studovala na pražské konzervatoři harmonii a kontrapunkt
u J. P. Kittla a zpěv u G. B. Gordiglianiho. 3 srpna 1854 debutovala ve Stavovském
divadle v titulní roli Donizettiho opery Lucie z Lammermooru pod taktovkou F. Škroupa.
V letech 1854-56 hostovala ve štětínské opeře, roku 1856 v Mnichově. V letech
1856-58 měla angažmá v Hamburku a do roku 1861 v Lipsku. Od roku 1861 zpívala
v Praze (Stavovské a Novoměstské divadlo). Při otevření Prozatímního divadla
11. března 1862 zpívala sólový part v opeře A. Stradelly. Od roku 1864 je uvedeno
v jejích zápiscích celkem 132 rolí a 1750 vystoupení. Jak již bylo uvedeno výše, roku
1866 zpívala roli Mařenky v Prodané nevěstě a roku 1868 zpívala Jitku při premiéře
Smetanova Dalibora. V Národním divadle působila až do roku 1884, kde se rozloučila
rolí Leonory v opeře G. Verdiho Trubadúr. Pak už vystupovala jen na koncertech.
Zbytek života trávila v Praze (v Hálkově ulici na Novém Městě) a v Ondřejově ve vile
Leonora se svou neteří Marií. Roku 1909 byla společně s E. Destinovou jmenována
čestnou členkou Národního divadla v Praze, kde od roku 2012 je ve foyer opět umístěna
její busta. Zemřela 30. srpna 1912 v Ondřejově, kde je také na místním hřbitově
pochována (proti vchodu).
Literatura:
P. Fabini, Minulost a současnost pražské usedlosti Kneislovka, in: Za starou Prahu,
časopis Klubu za starou Prahu, č.3, roč.2025, s. 26-30.
Ottův slovník naučný, sv. VIII, s. 435.
Wikipedie, heslo E. Ehrenbergová.
