Ve Zprávách KPP 3–4/2026 se na straně 90. objevila zmínka o letadle Artura
barona Krause. Zněla: „baron Kraus ve svém domě sestavil ornitoptéru, se kterou se
pokusil vzlétnout“. Ve svém domě – tedy v Pardubicích?
Artur baron Kraus skutečně zhotovil letadlo, o němž však je jen velmi málo
známo. Neexistují a asi nikdy neexistovaly dobové dokumenty o stavbě letadla, o něž
bychom se mohli opřít. Zbyla jen čtveřice fotografií, které nám dokládají, že letadlo
existovalo a jak vypadalo. Velkým problémem je určení alespoň přibližné doby vzniku
letadla.
Artur baron Kraus zemřel 21. března 1930.1 Rok po jeho smrti se v Pardubicích
konala Výstava tělesné výchovy a sportu a ve Výstavním zpravodaji se poprvé objevuje
zmínka o baronových leteckých experimentech. „Dávná léta před tím, nežli se
inž. Kašpar po prvé za nadšeného obdivu tisíců diváků vznesl od modravého azuru,
snažil se problém letecký vyřešiti Artur Kraus. Viděl jsem fotografie jeho draků zajímavé
konstrukce a chtěl jsem je získati před krátkými lety pro technické museum v Praze, ale
Kraus odmítl mi je dáti s teskným povzdechem o jejich bezúčelnosti.“ 2 Můžeme opravdu
litovat, že se tehdy úsilí o uchování snímků nezdařilo. Autor vzpomínky na Artura
Krause Ing. Zdenko Kruliš tu ovšem hovoří o dracích, nikoli o ornitoptéře. Mohlo
by to znamenat, že baron Kraus konal kdysi, vedle stavby ornitoptéry letecké experimenty
dnes zcela zapomenuté. Experimenty, k nimž dnes už sotva co nalezneme.
Zdá se, že Krausův zájem o problematiku létání se projevil velmi brzy. Co k němu
mohlo být podnětem, nevíme.
Kraus tedy snad konal jakési experimenty s draky. S jistotou víme, že postavil
ornitoptéru, letadlo s mávavými křídly, pokoušející se napodobit ptačí let.
Krausovo letadlo dočkalo pravděpodobně první publikace až v roce1956, v článku
O neznámem průkopníku, který přinesl časopis Křídla vlasti v 12. čísle ročníku 1956.3
Autor článku Jiří Püchl tehdy napsal, že „byl pravděpodobně prvým českým motocyklistou
– někdy kolem r. 1895 zakoupil motocykl Hildebrand a Volfmüler, jehož
zbytky jsou dnes uloženy v NTM. A právě v této době či několik let před tím konal své
pokusy s mávavým letadlem, hnaným lidskou silou. Výsledek nemohl být pochopitelně
jiný než negativní. Proto snad celá věc zapadla. Až teprve po smrti A. Krause – zemřel
21. 3. 1930 – darovala jeho věrná spolupracovnice sl. Gabrielová fotografický materiál z dob jeho činnosti pardubickému muzeu – a zde se našlo také několik negativů, na
kterých bylo zachyceno Krausovo letadlo. Jsou to dvě mušlovitá křídla každé o rozpětí
asi 4 m, opatřená patrně klapkovým mechanismem – při mávnutí dolů se křídla uzavřela,
při mávnutí nahoru propouštěly klapky volně vzduch. Letec seděl obkročmo na
tyči, na ramenou nesl jakýsi koš a s připevněnými křídly, kterými pomocí rukou a snad
i nohou mával. O pokusech s tímto letadlem nemáme autentických dokladů. Sl. Gabrielová
v té době ještě A. Krausovi nepomáhala – a tak si jen matně vzpomíná, že se kdysi
zmínil o tom, jak s letadlem seskakoval s jakéhosi náspu. Protože mu na vládnutí křídly
nestačila síla, trénoval A. Kraus tím, že na cvičišti – běhal za kočárem…“
Jiří Püchl s pardubickým muzeem v té době spolupracoval a tak měl možnost
se s fotografiemi Krausova letadla seznámit. Snad i hovořil se slečnou Gabrielovou,
od níž se však, jak se v textu zmiňuje, nedozvěděl nic podstatného. A pokud jde
o Krausovo údajné běhání za kočárem, to již patrně spadá do pozdější doby jeho pobytu
v Pardubicích a s pokusy s ornitoptérou zřejmě nemá souvislost.
To, že síla lidských paží nestačí na mávání křídly tak velkými, aby unesly člověka,
o tom se přesvědčily desítky „vynálezců“. Ostatně již mezi skicami Leonarda da Vinci
z doby okolo roku 1500 nacházíme nákres zařízení, jímž zjišťoval velikost sil na
křídle, uváděném do mávavého pohybu. A na Leonardových skicách letadel je zřetelná
snaha tento nedostatek síly nějak „obejít“ pomocí mechanických převodů.
Všechna takováto, (řekněme naivní) mávavá letadla, pokud uskutečnila alespoň
krátké lety, létala jen s nehybným křídlem jako kluzák. Pokud však takový kluzák
neměl vodorovnou stabilizační plochu, byly jakékoli letové pokusy problematické
také proto, že křídlo samo o sobě je podélně nestabilní. Z uvedeného přijměme jako
pravděpodobné, že Artur baron Kraus jakési pokusy o létání uskutečnil, ale s jistotou
můžeme říci, že mu nepřinesly pozitivní výsledky. A to může být jeden z důvodů,
proč se nedochovaly jakékoli dobové záznamy.
Jiří Püchl Krausovy letecké experimenty řadil poněkud neurčitě asi tak do let 1890
až 1895. Jiný pokus o jejich časové zařazení nacházíme v článku Průkopník českého
plachtařství, který vyšel v následujícím roce 1957 v časopise Naše vlast. 4 U článku
chybí jméno autora. Domnívám se, že to mohl být pozdější předseda Klubu přátel
Pardubicka pan Alois J. Kubeš. Ten se s baronem Krausem osobně znal a mohl tak
od něho o jeho leteckých pokusech leccos zaslechnout. Včetně alespoň přibližného
časového zařazení. „Na kluzáku pracoval dva roky (1882 až 1883) a potíže měl nesmírné.
Ke zhotovení konstrukce nebylo možno sehnat řemeslníka a ani rodiče neměli
pro jeho podnikání mnoho porozumění. V podstatě zhotovil dva typy kluzáku, které se
vzájemně příliš nelišily (na obrázku je druhý a současně poslední typ). Kluzák zhotovoval
tajně v jednom pokoji v prvním patře. Když byl hotov, zjistil, že ani dveřmi ani
oknem se s ním nedostane ven. Rozdělávat jej nechtěl, vyboural tedy zeď i s oknem
a tímto otvorem se svým výrobkem vyskočil. Tento jeho první „let“, lépe řečeno skok, skončil neslavně. Kluzák se rozbil a Krausovi se nestalo nic jen díky tomu, že kluzák
fungoval částečně též jako padák. Ale Krause to od dalších pokusů neodradilo. Znovu
propočítával, měnil tvar křídel, a protože zjistil, že ptačí křídlo je tak uzpůsobeno, že jím
lze regulovat proud vzduchu pro vzestup i sestup. Upravil pro snazší přistání v křídle
svého kluzáku zařízení pro rychlejší únik vzduchu. Kluzák měl uprostřed sedačku
s trnoží a poblíže sedačky dva držáky, které měly umožniti ovládání křídel. Ani s tímto
druhým typem nedosáhl však výsledku, jaký očekával. Kluzák totiž těžko startoval
z místa. Kraus se tomu snažil odpomoci tím, že nejdříve seskočil se zídky, ale opět jen
náhodou šťastně dopadl na zem. Také když pracně dopravil kluzák na stráň, kromě
namáhavého pobíhání a sem tam nějakého skoku, nic nedokázal. Tím si ověřil, že jeho
propočty a výpočty jej zklamaly. S pokusy tehdy proto ustal, ale létání a studium letu
ptáků i pokusů člověka po ovládnutí vzduchu zůstalo jeho láskou po celý život.“ A některé
detaily z tohoto vyprávění (kupříkladu to vybourané okno) se pak objevují v dalších
publikacích. Jen ještě podotkněme, že v Krausově případě nešlo o kluzák, ale,
jak je z fotografií připojených k citovanému článku patrné, bylo to letadlo s mávavými
křídly.
Ani jeden z citovaných článků nehovoří o místě, kde ke stavbě letadla došlo.
V článku v Naší vlasti je rovněž zmíněn údajný osobní kontakt Krausův s Otto
Lilienthalem (tím se však na tomto místě nebudu zabývat). Jelikož letové pokusy
tohoto německého průkopníka letectví se odehrávaly v létech 1891 až 1896, vedlo to
mnohé autory článků o Arturu baronu Krausovi k mylné domněnce, že se baronovy
letecké pokusy odehrávaly uprostřed devadesátých let 19. století.
Ve Zprávách KPP se články o Krausově letadle objevily několikrát. Patrně poprvé
to bylo v listopadu 1980 v článku A. J. Kubeše Artur Kraus (1854–1930). Jeho autor
letadlo tu opět zařadil do let 1882 až 1883. Ale již o necelý rok později se ve Zprávách
7–8/1983 na straně 143 objevuje údaj, že „baron Kraus již v roce 1895 si sám ve svém
bytě zhotovil letadlo – ornitoptéru“. Tato a podobné datace se pak v článcích objevují
i později, Kubešovu dataci snad všichni autoři takových článků opomenuli.
Dataci pokusů s letadle do devadesátých let zdánlivě podporuje též dopis Krausova
synovce JUDr. Otakara Krause, dochovaný v pozůstalosti pardubického archiváře
Zdeňka Bičíka. 5 „Jako studenti jsme já a můj zesnulý bratr Rudolf navštívili strýce
Artura, který tehdy bydlel v zámku v Pardubicích. Tehdy mě strýc ukazoval korespondenci,
kterou měl s německým inženýrem Otto Lilienthalem (…) Také strýc Artur konstruoval
kluzák, na kterém ve stejnou dobu dělal pokusy do zámeckého příkopu, až
si nalomil několik žeber a pak toho nechal.“ Podle toho by se tedy Krausovy experimenty
měly odehrávat v asi létech 1892 až 1895. Dopis pochází z konce padesátých
let 20. století a odstup několika desetiletí mohl vést k omylům. Začněme už tím, že
baron Kraus nebydlel na pardubickém zámku, nýbrž ve vlastním domě „ve městě“.
V pozůstalosti Otto Lilienthala není dochována jakákoli korespondence s baronem
Krausem.6 Korespondence zmiňovaná v dopise se mohla týkat Ottova bratra Gustava
Lilienthala, a tento rozdíl mohl s odstupem mnoha let Otakaru Krausovi uniknout. Pokusy
o létání ze zámeckých valů do příkopu bych vyloučil, podoba valů i příkopu něco
takového vylučuje. Už proto, že na valech není dost prostoru k nezbytnému rozběhu.
Nemá smysl se tím zabývat detailněji. Uvedená datace do doby kolem roku 1895
není zmiňovaným dopisem spolehlivě doložena, ani datace z údajného Krausova
kontaktu s Otto Lilienthalem neobstojí. Také datace Kubešova není nijak doložena,
ač snad pochází přímo od Krause. Není bohužel znám Kubešův záznam rozhovoru
s Krausem, kde by byly tyto letopočty uvedeny. Letopočty nemusí být zcela přesné,
lidská paměť není spolehlivá.
Sám jsem se baronovým letadlem několikrát zabýval, ale spolehlivé datování pokusů
mi unikalo. Ostatně, máme k dispozici jen čtveřici fotografií, jejichž dataci neznáme.
Byly pořízeny na rozsáhlejší zahradě, na pravém okraji snímků jsou patrné
budovy. Některé z nich (žel jsou vidět jen střechy) působí dojmem hospodářských
budov. Důležitá je však jedna fotografie, kde na pozadí vidíme část obytné budovy
a na ní zjednodušený znak rodu Kinských. Artur baron Kraus byl až do roku 1891
nájemcem dvora Březovice u Uherska, který Kinským patřil. V Pardubicích se definitivně
usadil až v roce 1892. Zmíněná fotografie nám tedy jednoznačně ukazuje, že
letadlo vzniklo v Březovicích a že to muselo být před rokem 1892. Bylo-li to v roce
1890 nebo o pět či osm let dříve, už asi s jistotou nezjistíme.
Z většího počtu článků, kde jsou alespoň zmínky o Krausově letadle, věnujme pozornost
jen jednomu. Dr. Ing. Theodor Petryšín v roce 1994 v článku Slavnostní večer
k poctě inženýra Jana Kašpara 7 o leteckých experimentech Krausových krátce uvedl,
že „když začal létat Lilienthal, sledoval jeho lety. Když Lilienthal zahynul, odkoupil
z jeho pozůstalosti jeden z jeho kluzáků, na kterém sám zkoušel létat. Uznával toliko
let člověka, uskutečněný vlastní silou, máváním a k tomu vykonstruoval i vlastní ornitoptéru“.
K tomu nutno dodat, že je doloženo, kam a ke komu se Lilienthalovy kluzáky
dostaly. Jisto je, že žádný Lilienthalův kluzák v Pardubicích nikdy nebyl. Už proto se
Kraus nemohl pokoušet o létání na takovém kluzáku. Navíc terén v okolí Pardubic
se k takovým pokusům nehodí.
Tedy: je nepochybné, že Artur baron Kraus zhotovil letadlo s mávavými křídly
a lze připustit to, co uváděl A. J. Kubeš: že letadla byla dvě. Zhotovil je v Březovicích
před rokem 1892. Pokud jde o samotné letadlo (patrně ono druhé) dochované fotografie
nám dovolují pokusit se o jakýsi technický popis. Vzorem pro stavbu Krausova letadla bylo pravděpodobně letadlo vídeňského hodináře Jakoba Degena z roku 1808.
Toto letadlo bylo dosti často publikováno, v české literatuře například v II. svazku
Kroniky práce z let 1866–1867, tedy přibližně z doby, kdy A. Kraus studoval pardubickou
reálku. Na vzniku této vícesvazkové publikace se podílel ředitel pardubické
reálky Jiljí Vratislav Jahn, byť autorem zmiňovaného druhého svazku byl profesor
Martin Pokorný z malostranského gymnázia. Z porovnání Krausova a Degenova
letadla vidíme jeden závažný rozdíl: Degenovo letadlo mělo bohaté vnější vyztužení,
křídlo Krausova letadla bylo samonosné. Degen snad posloužil jako inspirace, nebyl
však přímo kopírován.
Krausovo letadlo tvořilo levé a pravé křídlo, upevněné pohyblivě na jakési ústřední
konstrukci. Křídla mušlovitého tvaru měla na kostře zespodu uchycenou soustavu
pásků, tak uspořádaných, že při zdvihu mezi těmito pásky mohl proudit vzduch, při
pohybu křídla dolů se pásky k sobě přitiskly a uzavřely vzduchu cestu. Nejisté je,
z čeho byly tyto pásky zhotoveny. Na fotografiích mi připomínají materiál, který jsem
„potkával“ jako dítko čtyř či pětileté, avšak z těch let si nepamatuju, co to bylo. Mohlo
snad jít o papír prosycený voskem. Je však též možné, že šlo o pásky ze střívek, nejspíše
ze zlatotepecké blány (jež pochází z blány tlustého střeva hovězího dobytka).
Křídlo bylo prohnuté v podélném i příčném směru. Kostra křídla mohla být zhotovena
převážně z proutí. Dvojice „nosníků“ ve vnitřní části křídla byla z plochých latí.
Kořen (vnitřní okraj) křídla tvořila pravděpodobně kovová trubka, na níž se v závěsu
mělo křídlo otáčet. Asi 0,45 m od kořene je napříč křídla další trubka a na ní je otočně
zavěšeno madlo tvaru široce rozevřeného U. Toto madlo měl letec držet v ruce a jeho
pomocí měl uvádět křídlo do pohybu. Madlo bylo (soudě podle fotografie) tvořeno trojicí
trubek, spojených svarem. Asi 1,25 m od kořene byla napříč křídla třetí trubka.
Na horní straně křídla na potahu ležela kostra, tvořená v každém křídle soustavou
12 podélníků ležících ve směru rozpětí křídla a 21 žeber, přičemž 4 žebra byla
zesílena. Zesílená žebra stejně jako obvod křídla byla zhotovena z plochých dřevěných
lišt, ostatní žebra snad byla zhotovena z proutí. Také uvedené podélníky byly
zřejmě zhotoveny z proutí. Délka jednoho křídla byla asi 3,5 metru, šířka v nejširším
místě byla 0,22 m.
Obě křídla byla zavěšena na „ústřední“ dřevěné konstrukci o šířce asi 0,3 m, takže
rozpětí celého letadla bylo asi 7,3 metru. Hmotnost nelze odhadnout.
Na jedné z fotografií jsou zachyceny dvě postavy. Tou jednou je nepochybně Artur
baron Kraus (byť Dr. František Šebek vyslovil kdysi domněnku, že jde o Krausova
asistenta). Pokud jde o ženu na fotografii, zdá se, že to ještě není Krausova dlouholetá
asistentka slečna Gabrielová, čemuž by mohla odpovídat zmínka v Püchlově článku
v Křídlech vlasti. Podle něj slečna Gabrielová ještě nebyla přítomna pokusům s ornitoptérou.
Mohla to být tehdejší baronova hospodyně?
O pokusech s letadlem nevíme nic určitého a jak bylo výše uvedeno, lidská síla nestačí
k pohonu takovýchto křídel tak, aby unesla člověka. Stejně jako všechna taková
letadla, ani Krausovo letadlo neuspělo. Jeho osudy po nezdařených pokusech neznáme.
Ostatně při experimentech mohlo být letadlo poškozeno. Tomu by mohla odpovídat
údajná stavba druhého letadla. A opětovně poškozené letadlo bylo patrně „zrušeno“.
Ač ornitoptéra Artura barona Krause nepřinesla svému tvůrci úspěch, je zajímavou
kapitolou nejstarších dějin pardubického létání, přestože přímo v Pardubicích
nevznikla.
