Poznal jsem ho na Občanské plovárně, která stávala na pravém břehu Labe, asi 100m nad soutokem s Chrudimkou, kde bývala plovárna Na špici. Labe bylo tehdy po válce čisté a v horkých letních dnech měla plovárna nabito, asi měla tehdy největší návštěvnost ze všech pardubických plováren. Vstupné bylo mírné a za další malý peníz bylo možno si pronajmout kabinku, která bývala společná pro několik návštěvníků. Ve svých jinošských letech jsem se příliš nezajímal o opálenost své kůže na zádech a ramenou do té doby, než jsem na ni byl upozorněn starším pánem, mým „spolubydlícím“ z kabinky. Poradil mi, abych si přišel do jeho drogerie pro olej na opálenou kůži. Tak jsem se seznámil s panem Ročkem. Jeho obchod byl na rohu ulic Štrossova a Sakařova, vedle prodejny pana Kváče, odkud jsem měl kolo. V padesátých letech jsem studoval v Praze. Jednou jsem po příjezdu z Prahy procházel hlavní třídou a naproti pasáži vedle pošty jsem uviděl dav lidí, dívajících se do výlohy. Zprvu jsem se domníval, že tam je nějaké auto, neboť jejich prodejna tam byla. Když jsem ale přicházel blíže, všiml jsem si, že lidé po nakouknutí do výlohy rychle odcházejí pryč.
Ve výloze seděl na židli pan Roček, u nohou měl hromádku náplastí, obvazů a tinktur, vedle něho plakát s hanlivým textem. Byla to hanebná a trapná ukázka toho, co dělali komunisti, když se dostali k moci…
