Březen: 19. t. m. (sv. Josefa) se konala v Měšťanské besedě za předsednictví advokáta dr. Horlivého beseda s poslanci Hráským a Lukavským o vnitřní, vojenské a mezinárodní situaci. Oba poslanci se netajili sympatiemi k politickému programu státoprávně demokratické strany, ač k ní sami nepatřili. Účastníci besedy jim to vytkli. Připomeňme pro pořádek, že uvedená strana jako jediná ze všech českých politických stran navrhovala ustavení samostatného národního státu. Z této strany již 9.února t. r. vznikla Čs. národní demokracie v čele s dr. Karlem Kramářem. Od prosince 1917 do státoprávně demokratické strany vplynula i Masarykova Čs. strana pokroková (založená TGM 21.1.1906 v Pardubicích).
24.3. (neděle) starosta města J.Sochor otevíral Odbornou školu pro strojní výrobu obuvi.
28.3. byla svolána schůze soc. dem. důvěrníků pardubických továren za účasti 39 zástupců. Hlavním referentem se stal delegát OSČ (Odborového svazu čs.) R.Tayerle z Prahy. Schůze přijala usnesení složené ze 3 bodů: 1/ odmítnout ustavení dělnické rady (zřejmě podle vlivu ruského) v Pardubicích, 2/ vyčkat výsledků vyjednávání VV ČSSD s odbory, 3/ doporučit vzájemnou podporu v dělnických akcích mezi ČSSD a stranou českých socialistů (v čele s V.Klofáčem).
Sociální komise usnesla zřídit v Pardubicích válečnou kuchyni pro střední stav (úředníky a živnostníky), pokud nemá nutné potraviny.
Duben:
13.4. byli z Pardubic pozváni zemský poslanec F.Kychynka, tajemník F.Vácha a okresní starosta Č.Vančura na t. zv. Národní přísahu do Obecního domu v Praze. Slavnostního aktu se ve Smetanově síni účastnilo 6 tisíc vědců, literátů, politiků, podnikatelů atd. Přísahu sestylizoval a přečetl spisovatel Alois Jirásek, jehož syn byl t. č. léčen v pardubické karanténě. Přísaha volala po samostatném státě.
25.4. byl přeložen (z trestu) do Prahy k c. a k. místodržitelství pardubický okresní hejtman Jaroslav Nápravník, který byl 26.4. vystřídán hudebním skladatelem a varhanním virtuosem Emiliánem Troldou, přeloženým z Příbrami. J.Nápravník byl v Pardubicích považován za „vzor spravedlivého úřadování a humánního chování“ (F.Vácha).
