Dovolím si začít citátem: „Vzpomínky jsou jediný ráj, ze kterého nás nikdo nemůže vyhnat.“
Nevím, proč mě napadl tento citát právě se vzpomínkami na mého otce arch. K. Řepu a na jeho životní etapu, ve které vyvrcholila jeho tvůrčí činnost a celoživotní dráha architekta. Ano, myslím tím stavbu Pardubického nádraží.
Ta začala v prvních poválečných šťastných letech, nejprve architektonickou soutěží, poté projektem a následně stavbou, což představovalo dlouhých deset let usilovné a úmorné práce. Ano, těmito slovy táta ve svém dopise prof.
J. Plečnikovi charakterizuje toto období spojené navíc s politickými změnami.
Ty kromě jiného znamenaly i přenesení projektu z jeho soukromého atelieru v Hronovické ulici do státního podniku Stavoprojekt.
Těším se již předem společně s pamětníky na 1. květen, kdy oslavíme 50.¨výročí otevření nejmodernější nádražní budovy v naší republice, která byla za své kvality zařazena mezi památkově chráněné objekty. Stavba trvala dnes pro nás neuvěřitelných 10 let a byla v určitém období nazývána stavbou žen, které v minimálním počtu pracovníků zachraňovalo alespoň nepatrný plynulý postup stavby. Já jsem na stavbě pomáhal během svých prázdnin po dobu studia na Vysoké škole architektury. Měl jsem navíc možnost v tátově atelieru být občas přítomen a nepatrně pomoci, cokoliv bylo třeba a v mých silách začínajícího architekta.
A jak šel čas, zdědil jsem po úmrtí otce autorská práva a tak se snažím, aby tato krásná funkcionalistická stavba i po 50 letech byla stále vizitkou naší poválečné architektury. Přes její neuvěřitelně kvalitní provedení však potřebuje větší investici na opravy a modernizaci při respektování jak celku, tak detailů.
Nadějná revitalizace, o které se psalo, se bohužel zatím nekoná. Nedošlo k dohodě mezi Českými drahami a vítězem výběrového řízení. Jistě není všem dnům konec a věřme, že s blížícím se výročím se bude blýskat na lepší časy…
Rád bych byl tomu ve všech směrech nápomocen – svému otci to dlužím a Pardubicím moc přeji, aby to bylo co nejdříve…
Autor: Akad. arch. ing. Miroslav ŘEPA,
