K heslu ŠIBŘINKY uvádí Ottův slovník naučný (24.díl, s.597, 1906) následující poučení: ?Šibřinky v staré mluvě české (z napodobení vrabčího hlasu) tolik jako frašky, žerty, šašky neb kudrlinky. Jindř. Fügnerem použito k pojmenování veselých maškarních zábav sokolských, jež r. 1865 poprvé v Sokolovně pražské byly uspořádány a od té doby všeobecně se pořádají. V Pardubicích byla v minulosti pořádána řada maškarních plesů; o jedny z nejhezčích se prý zasloužil divadelní ochotnický spolek, další náležely studentům, také sportovní kluby se zapojily Ale šibřinky – to byla záležitost pouze sokolské organizace. V našem městě bývaly téměř každoročně dvoje – Sokola Pardubice I a II. Ty první se pořádaly v sokolovně, ty druhé nejprve v restauraci pana Jaroslava Svobody Na Kopečku v Jesničánkách, od roku 1933 v skřivánecké sokolovně.
Spojovala je dobrá zábava, hudba, každoročně vyhlášený jiný „ráz“, masky, ceny pro nejzdařilejší z nich a většinou i půlnoční scéna. Sokol Pardubice II pořádal ještě následujícího dne (v neděli, vlastní šibřinky bývaly v sobotu) šibřinečky (veselici pro mladou generaci). O šibřinkách Sokola Pardubice I nalézáme v denním tisku (Východu) většinou velice pochvalná slova o bohaté dekoraci, která sestávala z malířských výjevů podle celkového rázu maškarní zábavy. Téma – každý rok jiné – bylo voleno tak, aby si každý, kdo měl zájem se zábavy zúčastnit, mohl vybrat odpovídající masku, ať již si ji vypůjčil, nechal ušít na zakázku, nebo vyrobil vlastními silami; vždyť se šibřinek zúčastňovali sokolové a sokolky ze všech společenských vrstev. Kromě malovaných dekorací a další bohaté výzdoby bylo postaráno i o neméně bohaté pohoštění a množství nápojů. O aranžmá půlnoční scény s baletními výstupy se v sokolovně Pardubice I velice často postaral Jožka Hamele (vedl školu rytmického tělocviku, se svými žačkami pořádal řadu velice pěkných vystoupení; dle dobového tisku vysoké umělecké úrovně). Protože dekorace bývaly nejenom pěkné a zajímavé, ale i vtipné, mohli si je zájemci (i ti, kteří se šibřinek nezúčastnili) prohlédnout následujícího dne. Zábava se neobešla bez vyhlášení nejlepších masek, zvlášť pánských a zvlášť dámských; vstupenky většinou zároveň posloužily jako losy do tomboly. V sokolovně bývalo tolik tancechtivých Pardubických, až si redaktor Východu postěžoval, že se ani nemohli dostatečně vytančit. Aby si každý přišel na své, hrávaly k tanci a poslechu minimálně dvě hudby – pro milovníky klasických tanců to bývala hudba Sokola Pardubice I, někdy i speciální dechový orchestr, pro mladší generaci orchestry jazzové – střídali se kapelníci JUC. J.Lautner a V.Mrha.
V Jesničánkách někdy „vypomáhala“ hudba Sokola Pardubice I, žádná rivalita – podle dobového tisku – mezi „šibřinkáři“ tedy nepanovala. V roce 1931, aby se zábavy mohli pohodlně zúčastnit i zájemci z vnitřního města, doporučovali organizátoři dopravu poštovním autobusem (odjezd od pomníku bratranců Veverkových, který stál ještě před pardubickou synagogou, v 19,45 hod.).
Celkový ráz šibřinek u Sokola Pardubice I i II byl volen každým rokem jiný. Ta naše písnička česká, Pardubáci na dovolenou, Zač je v Pardubicích perník, Výlet do stratosféry, Rok na vsi, Z českých mlýnů, Černá a bílá, Letem sportovním světem… V roce 1932 reagovali sokolové Pardubice II na nepříjemnou situaci týkající se železničního přejezdu volbou „rázu“ Čtvrthodinka před šrankem, 1937 se vydali k pyramidám s půlnoční scénou Pyramida kouzla zbavená.
Roku 1938 se snažili sokolové Pardubice I pozvednout náladu, která díky politické situaci a ohrožení republiky nebyla nikterak veselá, rázem šibřinek V růžové náladě; 1939, kdy již Československá republika v původních hranicích neexistovala a kdy informace o šibřinkách uveřejnilo jedno z posledních čísel Východu před úředním zastavením periodika, zvolili téma Ze starých zlatých časů, o pouti v Pardubicích. Snad právě tísnivá atmosféra (šibřinky Sokola I se konaly 4.února, necelý měsíc a půl před okupací zbytku Čech a Moravy) a touha alespoň na chvíli na ni zapomenout způsobily, že tyto šibřinky patřily k největším a nejvydařenějším. Hrály dokonce čtyři hudby, tančilo se v celé sokolovně, tedy „v podzemí“, velkém i malém sále… naposledy před dlouhou přestávkou vynucenou okupací a druhou světovou válkou.
(Východ – lednová a únorová čísla let 1921 – 1939)
