Ostatky stavitele Bohumíra Jindřicha Dvořáka byly přestěhovány z rohu nové části Městských hřbitovů v Pardubicích do sousedního hrobu vlevo (viz foto). Na původním místě je t. č. hrob rodiny Piklovy (majitelů pohřebního ústavu) a úplně zmizel anděl smrti Asrael, dílo akademického sochaře M. Baše, Dvořákova zetě.
Připomeňme B. Dvořáka
z málo známé stránky
jeho života. Dcera prvorepublikánského
politika
F. Udržala Libuše Morávková
ve své knize „Naše
Roveň“ na B. Dvořáka vzpomíná
(s. 19): „V 10 letech
nastoupil můj otec do pardubické
reálky (roz. staré, dn.
budova č. 2 Krajského úřadu
– pozn. J. K.). Jeho nejbližší
kamarád byl Boža Dvořák, pozdější známý pardubický architekt. Boža pocházel
z 11 dětí pardubického truhláře a byl o víc než 3 léta starší než můj otec. Byli si
však blízcí svou zálibou ve vlasteneckých básních a historických výjevech, které
rádi ve svých hrách prováděli v praxi. Dobývali s kamarády dokonce s malým dělem,
které je dnes v pardubickém muzeu (– opravdu? – pozn. J. K.), pardubický zámek
nebo Kunětickou horu. Pořádali rytířské turnaje s takovým nadšením, že při jednom
klání si Boža nalomil dvě žebra, když ho jeho sok sklátil z jeho oře, což byl ovšem
vzrostlejší kamarád.
Roku 1880 se rozhodli vzpomínat slavnostně v Polabinách upálení Mistra Jana
Husa. Pro Františka to mělo dalekosáhlé důsledky. Třebaže nejmladší, přihlásil se
okamžitě při vyšetřování za pořadatele. Pak i ostatní chlapci svou účast nezapřeli.
Ředitel dr. Jiljí Jahn, ušlechtilý vlastenec, je pochopil a pochválil, že se přiznali. Tím
mohlo být vše skončeno, nebýt nátlaku okresního hejtmana Baukala…“ Jak vyplývá
z dalšího textu, J. V. Jahn dohodl s Udržalovým otcem synovo převedení z pardubické
reálky do německé školy v Moravské Třebové. Boža vyvázl…
V září 1918 vstoupila Libuše se sestrou Jarmilou (později provdanou Košťálovou)
do gymnázia v Pardubicích. B. Dvořák jim „pronajal 1. poschodí své vily ve veliké
zahradě, hned vedle zastávky vlaku, kterým jsme přijížděly z Rovně… V zahradě pod
našimi okny byl rybníček (roz. Matiční jezero – pozn. J. K.), kde bylo v zimě pěkné
bruslení. Do školy jsme chodily 20 minut, větším dílem přes krásný park (roz. Bubeníkovy
sady – pozn. J. K.)“. (s. 94–95 vzpomínek L. Morávkové).
Je též zajímavou skutečností, že Boža Dvořák je autorem výzdoby průčelí statku
čp. 81 v Dolní Rovni, rodného domu F. Udržala.
Literatura:
Libuše Morávková-Udržalová, Naše Roveň, Vyšehrad Praha 1998.
Boža Dvořák, Ze studií na pardubické reálce, Východočeský republikán, 3. 1. 1936.
Foto: autor
