(nar. 14.6.1910 Pasečnice, zemř. 26.2.2005 Pardubice) Budoucí „vězeň svědomí“ se narodil na Domažlicku, ale od roku 1946 žil v Pardubicích. Za druhé světové války žil a pracoval v Dobříši, od 15.července 1945 byl obvodním tajemníkem národně socialistické strany v Berouně. Od 10.října 1946 byl krajským tajemníkem této strany v Pardubicích a intenzivně spolupracoval s JUDr. PhDr. Ludvíkem Novotným, bývalým okresním přednostou v Pardubicích a poslancem Josefem Koutem. Již 5. března 1948 byl zatčen novým komunistickým režimem a uvězněn ve vazební věznici Okresního soudu v Pardubicích pro „podezření z protistátní činnosti“. Musel být však propuštěn pro „nedostatek důkazů“. V noci 26.srpna 1949 byl však zatčen znovu a vyslýchán bitím StB „U Libuše“. Po věznění u Krajského soudu v Chrudimi a na Pankráci byl 8,července 1950 ve veřejném monstrprocesu ve velkém sále pardubického GRANDU odsouzen na 25 let vězení za „velezradu a špionáž“. Prošel věznicemi Litoměřice, Bory, Leopoldov a Valdice, v letech 1954-58 pracoval v uranových dolech (Bytíz u Příbrami). 9.května 1963 byl amnestován a propuštěn. Plně rehabilitován byl až v březnu 1990.
Byl členem Konfederace politických vězňů (KPV) a Masarykovy společnosti v Pardubicích, hloubavým čtenářem a znalcem života a díla B. Bolzana, J. Š. Baara, autorů Katolické moderny a TGM. Těžký úraz ukončil roku 2005 jeho nelehký život. Jeho hrob se nachází v t. zv. nové části Městských hřbitovů v Pardubicích několik řad za centrálním křížem, který byl i symbolem života. J. Hinterholzingera.
Literatura: J. Kotyk, Zmizelí Pardubáci, 68.sešit AB-Zet Pardubicka, vyd. KPP 2014.
