Jan z Pernštejna (1487–1548) byl starší Vilémův syn. Podle rozhodnutí otce dědil moravskou část majetku a sídlo v Prostějově. Od mládí v sedle jako voják byl vůdčí osobností moravské šlechty. Od poloviny 30. let výrazně ovlivňoval i českou politickou scénu; představoval hlavního politického vůdce českých tzv. novoutrakvistů, kteří se od původního utrakvismu odkláněli více k luteránské reformaci (to symbolizuje i velká nástěnná malba „Zákon a Milost“ na pardubickém zámku; byl však vnímán i jako obránce Jednoty bratrské). Na přelomu 30. a 40. let dosáhl největší moci i pozemkového majetku, držel v zástavě i Hrabství kladské, kde razil – jako jediný tehdejší český šlechtic – vlastní mince. Kolaps pozdějšího úvěrového trhu mu přinesl finanční problémy, protože hodně panství vlastnil formou zástavy. Rozšiřoval kapacity rybníků a panských pivovarů.
Vojtěch z Pernštejna (1490–1534)
– mladší Vilémův syn. Podle rozhodnutí
otce dědil českou část majetku a hlavní
rodové sídlo v Pardubicích. Milovník
renesanční kultury, který zahájil financování
skvělé renesanční výzdoby zámeckých
interiérů. Od mládí měl díky
otcově vlivu „umetenou cestičku“ k nejvyšším
úřadům (už ve 24 letech se stal
nejvyšším hofmistrem, což byla funkce
na úrovni dnešních ministrů). To část
vlivných domácích šlechticů vnímala
negativně (1523 byl z funkce sesazen).
V roce 1526 jej jeden z tehdejších diplomatů zmínil mezi možnými domácími uchazeči
o český královský trůn po smrti Ludvíka Jagellonského, ale sám Vojtěch nikdy
s takovou myšlenkou nevystoupil (to bylo úplně mimo realitu tehdejší české politiky).
V roce 1526 podpořil Ferdinanda Habsburského (ten jej uvedl zpět do hofmistrovského
úřadu), ale později kritizoval postup Habsburků v Uhrách. První manželku mu
v 17 letech „přidělil“ otec (vyženil s ní další panství). S druhou manželkou měl pravděpodobně
vážnější neshody, což je zřejmé z písemných pramenů, ale patrně to ovlivnilo
i volbu témat v malířské výzdobě zámku (Fortuna Volubilis, a zvláště Samson
a Dalila – scéna s motivem ženské zrady, v jejímž důsledku Samson pozbyl svoji sílu).
Vojtěch zemřel nečekaně, jak se později tradovalo. Víme, že jej trápily různé nemoci
a v dětství si zřejmě také poranil jedno oko. Kolem jeho smrti i kolem jeho nádherného
renesančního náhrobku se dochovala řada interpretací či pověstí. Jeho jediný syn
Ludvík zemřel asi v 15 či 16 letech roku 1526. Po Vojtěchově smrti (1534) proto pozemkový
majetek zdědil jeho starší bratr Jan, Vojtěchovy dcery měly dostat jen věno.
(Obrazy Petra Nikla a text z připravované expozice Pernštejnská rezidence – nejstarší
renesance v Čechách ve Východočeském muzeu v Pardubicích.)
