Inspirován 1. číslem Zpráv Klubu přátel Pardubicka z t.r. (písně ze zahájení Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu a Marien – Kluk z Pardubic), jsem si vzpomněl na písně, které mi v mládí zpíval otec. Jsou z období 30. – 40. let minulého století, kdy téměř v každé kavárně a restauraci byla „živá“ hudba. A tam vznikaly písně o Pardubicích inspirované událostmi v Pardubicích. Vycházely v sešitcích vydaných pardubickými tiskárnami.
Zde je jedna z nich:
Ten, kdo nezná Pardubic, ten nemůže mluvit nic
co tu krás vnikne v nás, do našich zřítelnic.
Zámek pánů z Pernštejna, Kuňka renomovaná,
reprezenťák, radnice pak, brána Zelená.
Je to město, v němž jsou lidé stále veselí,
rušno je po celý týden jako v neděli.
Kdo je neznáš, všeho nech, do Pardubic namiř běh,
ať také znáš a v lásce máš lid z východních Čech.
Kdo má rád svou dívčici, pozve ji na Vinici,
tam potají naslouchají, jak pějí slavíci.
Refr.:
Každý Pardubák kluk je jako mák, ten se v žádné tlačenici nikdy neztratí.
Každý o nás ví, že jsme lážoví, vždyť nám leží naše město přímo na trati.
Kdo chce se mrknout po Americe, musí nejdřív jet přes Pardubice.
Pardubická děvčata jsou jak poupata, srdce mají ze zlata.
Z další písně si pamatuji pouze refrén:
Pardubice, město krásné, tys mou touhou jedinou.
Budiž ve mně city jasné, poutám-li se cizinou.
Zjara v sadě, když zahýří první jarní květ,
tu nedal bych já tě stěží za ostatní svět.
Možná, že se najdou pamětníci a opraví či doplní tyto texty a možná, ža objevíte na půdách i sešitky těchto starých písniček. Písničky o Pardubicích či z Pardubicka by stály za zveřejnění.
