Jeho život byl spjatý s Pardubicemi, kde jako důstojník sloužil dlouhá léta, zde za okupace ilegálně pracoval a byl zatčen gestapem. Narodil se ve Velké Lhotě u Dačic v rodině poštovního úředníka. Vystudoval v Přerově gymnázium a zemskou vyšší hospodářskou školu. V roce 1922 byl odveden a stal se vojenským akademikem I.ročníku Vojenské akademie v Hranicích. Po absolvování působil i v Pardubicích u Jezdeckého učiliště. Po náročných zkouškách se stal posluchačem Vysoké válečné školy v Praze, kterou absolvoval roku 1936. V rámci předepsané praxe sloužil u velitelství 4.jezdecké brigády. Za branné pohotovosti státu vykonával funkce u 4.rychlé divize z Pardubic a po okupaci byl u likvidace této jednotky. Pak nastoupil u zemědělského oddělení okresního úřadu. Avšak plně se zapojil do ilegální práce, především vojenské organizace Obrana národa. Jeho činnost byla rozsáhlá a dalo se čekat, že nepřítel udeří. Pardubickým gestapem byl zatčen 6.2.1940 a také ve zdejší věznici byl do léta vězněn. Koncem roku 1941 byl souzen v Berlíně s celým štábem krajského vedení ON pardubického kraje. Mezi nimi byli např. plk. Josef Tacl, mj. Josef Toušek, škpt. Karel Zadina aj. Spolu s plk. J.Taclem byli odsouzeni k trestu smrti dne 18.12.1941 a převezeni do Berlína-Plötzensee. Tam čekal na vykonání rozsudku tři čtvrtě roku. Popraven byl 2.září 1942. Po válce byly oceněny jeho zásluhy, byl vyznamenán, ale popravdě řečeno se na jeho činy brzy zapomnělo. Obávám se, že mimo mála odborníků už o něm i dalších odbojářích nikdo moc neví.
Ukázky korespondence pplk. Zd. Tvrze a jeho manželky jsem před lety náhodou sehnal v Táboře v antikvariátě. Jak jsem zjistil, žil tam jeho bratr Dalibor a pracoval tam na Stavebním telegrafním úřadě. První dopis s pardubickým razítkem Pardubice 2 nese datum 12.6.1941 a odesílala ho žena Zd. Tvrze do věznice Gollnow v Pomořansku. Na obálce je perem napsána poznámka, že dopis došel 7.7.1941 v 11.hodin, je tam dále číslo 42 a značka P-29. Druhý pak s razítkem Gollnow 16.8.1941 adresoval Zdeněk Tvrz své ženě do Pardubic, Sladkovského 446. Jsou to velice smutné doklady na poslední chvíle člověka, který bojoval za naši vlast a je potřeba si uvědomit, co všechno pro naši budoucí svobodu učinil.
Čest jeho památce!
