V severní části náměstí Dukelských hrdinů v Pardubicích se nachází neprávem
opomíjený pomník věnovaný československým letcům a parašutistům, kteří
v době nacistické okupace a druhé světové války aktivně bojovali za obnovu nezávislého
a svobodného Československa. V následujícím textu bude věnována
pozornost především okolnostem vzniku pomníku a jeho slavnostnímu odhalení.
Okolnosti vzniku
Po pádu komunistického režimu v Československu v roce 1989 se česká společnost
začala intenzivněji věnovat historickému odkazu letců a parašutistů, kteří v období
nacistické okupace odešli aktivně bojovat do západních armád, zejména do řad
britského královského letectva (R.A.F.), jelikož jejich zásluhy na porážce nacistického
Německa byly za minulého režimu záměrně zamlčovány. V této atmosféře se na počátku
21. století v Pardubicích objevila myšlenka na vybudování důstojného pomníku
těmto hrdinům. Hlavní popud vzešel od pardubické odbočky Masarykovy společnosti,
která oslovila další instituce a společně došlo k vytvoření iniciativy, díky níž pomník
vznikl. Vedle pardubické Masarykovy společnosti se podařilo pro záměr získat Svaz
letců České republiky, představitele pardubické samosprávy a také Krajské vojenské
velitelství v Pardubicích.
Po veřejné diskusi bylo nejprve vybráno umístění památníku. I když zástupci
některých institucí zpočátku prosazovali umístění v prostoru pardubického letiště,
nakonec převážila varianta s pomníkem na dukelském náměstí, které se jevilo jako
vhodnější. Pro širokou veřejnost se jedná o přístupnější lokalitu, navíc je prostor sídliště
Dukla spojený s počátky létání v Pardubicích a působením Ing. Jana Kašpara,
jehož pomník je umístěn v jižní části náměstí.
Po zvolení lokality pro nový pomník následovalo jednání mezi představiteli Pardubic
a zástupci Masarykovy společnosti, kterou reprezentoval především Ing. Vladimír
Kočvara. Z pardubického magistrátu se jednání účastnil zejména Ing. arch. Řepa,
který v té době zastával funkci městského architekta. Z jeho popudu byl za zhotovitele
vybrán akademický sochař Jaroslav Brož, který byl následně osloven s žádostí,
aby vypracoval několik návrhů, z nichž měla být vybrána finální podoba pomníku.
Chrudimský sochař se zadaným úkolem souhlasil a během několika měsíců se mu
podařilo vytvořit prvotní návrh pomníku, který byl v prostoru pardubické radnice
zainteresovaným institucím představen na počátku února 2002. V dalších měsících pak akademický sochař zapracovával připomínky k původnímu návrhu. Definitivní
podobu pomníku pardubický magistrát schválil na počátku prosince následujícího
roku (8. 12. 2003). Na počátku ledna 2004 tak došlo k uzavření smlouvy o dílo a následně
i k získání stavebního povolení.
Jako obvykle se v podobných případech stal jedním z hlavních problémů finanční
rozpočet. Podle předběžných odhadů zněl na milion korun českých, přičemž tehdejší
primátor Stříteský deklaroval, že z městského rozpočtu je možné použít maximálně
dvě stě tisíc korun českých. Naštěstí se původně uvažovaná částka ukázala jako vysoká
a podařilo se jí snížit přibližně na polovinu. Přesto bylo nutné získat zbývající
finance z darů oslovených institucí či jednotlivců. Na zhotovení pomníku přispěl také
Pardubický kraj, mezi jednotlivci, kteří přispěli z vlastní kapsy, se objevili například
Petr Pithart či Jaroslava Moserová.
Podoba pomníku
Jak již bylo zmíněno výše, návrhy podoby pomníku prošly od roku 2002 výrazným
vývojem. Mezi prvními se objevila postava československého letce doplněná vojenskými
artefakty, avšak oslovený akademický sochař Brož se přiklonil k abstraktnější
variantě. Výsledkem následných jednání mezi ním, pardubickou odbočkou Masarykovy
společnosti a pardubickým magistrátem se stala aktuální podoba pomníku.
Pokud bychom se jej pokusili stručně popsat, tak se jedná o elipsoid z kvalitní žuly,
ze které vyrůstá motiv křídel z kovu. Na žulovém pylonu je na jedné straně vytesán
nápis „Československým letcům a parašutistům“ a na straně druhé text pokračuje
„druhé světové války“. Zároveň jsou zde zmíněny hlavní instituce, které se na tvorbě
pomníku podílely – město Pardubice, Svaz letců ČR a Masarykova společnost. Slovy
pana Brože dílo záměrně rezignovalo na realistickou figurální podobu, a naopak díky
kombinaci žuly a kovu vytvořilo kontrast mezi stabilitou a pohybem, který odkazuje
k podstatě letectví. V ještě symboličtější rovině pak žula symbolizuje paměť, tradici
a ukotvení odkazu válečných hrdinů v historii, naopak dynamická forma vrchního
kovového prvku evokuje let, vzestup a odvahu. Ke stavbě došlo v průběhu října 2004
a na starosti ji měla firma IP stav s. r.o. Definitivně byl pomník dokončen v úterý
26. října 2004, pouhé tři dny před slavnostním odhalením.
Slavnostní odhalení
V průběhu července 2004, v době, kdy ještě nezačaly zemní práce na stavbě pomníku,
došlo ke schválení termínu slavnostního odhalení, za který byl zvolen pátek
29. října. Ve zmíněný den se v odpoledních hodinách na náměstí Dukelských hrdinů
sešlo několik desítek čestných hostů, mezi kterými byl Petr Pithart, Jaroslava Moserová
či zástupci Pardubického kraje a města Pardubice – Roman Línek a Jiří Stříteský.
Samozřejmostí byla přítomnost autora pomníku Jaroslava Brože a zástupců Masarykovy
společnosti Pardubice Vladimíra Kočvary či Jiřího Kotyka. Mezi pozvanými hosty se na čestném místě vyjímal generálmajor Tomáš Sedláček (aktivní účastník
bojů druhé světové války) či parašutista plukovník Jaroslav Klemeš, poslední shozený
parašutista na Pardubicku, který v závěru druhé světové války plnil bojové úkoly
v oblasti Českomoravské vrchoviny. Po nezbytných projevech a položení věnců a květinových
darů přítomní účastníci protinacistického odboje zavzpomínali na dobu
boje proti nacismu, ale také si připomněli, že pro značnou část z nich nedlouho po
skončení druhé světové války nastalo další těžké období spojené s perzekucí v době
komunistické diktatury.
Role pomníku v současnosti
V současné době je hlavním smyslem existence pomníku vedle připomínky
hrdinství všech letců a dalších příslušníků leteckých sil, kteří se aktivně zapojili do
bojů druhé světové války, upozornění na nutnost uchovávat historickou paměť. Vždyť
okřídlený citát George Santayany trefně hovoří o tom, že národ, který nezná svou
minulost, je odsouzen k tomu, aby ji opakoval. Proto doufejme, že se pomníku na
dukelském náměstí bude v budoucnu věnována větší pozornost ze strany pardubické
samosprávy i široké veřejnosti.
(zpracováno podle zápisů Ing. Vladimíra Kočvary z archivu MS)
