S koncem války přišly dlouho očekávané chvíle obnovy ve všech oblastech všedního života, nevyjímaje ani sportovní odvětví. V roce 1947 se dala řada nadšenců v čele s Antonínem Borovcem a Karlem Petrem dohromady a na plovárně Na Špici uspořádali turnaj O mistra dřevěné pálky. Tak byly položeny základy tradice trvající dodnes. Rád bych tímto článkem připomenul některé okamžiky z jeho bohaté historie. Pardubice po válce měly něco přes 30 tis. obyvatel. V zimě, když mrzlo se hrál hokej na Maťáku, od jara potom tenis a fotbal. Tenisových kurtů bylo pět na SK u letního stadionu, pět na AFK pod Vinicí a sedm + centr na LTC pod zámkem. Sportovní vybavení bylo vzácností, o to větší však byla chuť. Když přišlo léto, všichni se přestěhovali k vodě, na plovárny, kde vedle osvěžujícího koupání v čisté řece byla řada možností si zahrát nohejbal, volejbal nebo pálkový tenis, z dnešního pohledu v primitivních podmínkách na hliněném kurtu, ale o to s větším zaujetím a nasazením. Na pravém břehu Labe byla Občanská plovárna v místech dnešního Povodí Labe, výše proti proudu plovárna Turistická a na soutoku Labe s Chrudimkou plovárna Na Špici. Mezi sportovci nebyla příliš velká specializace, hokejisté hráli tenis i fotbal a v pálce byli stejně dobří tenisté, hokejisté, fotbalisté, nohejbalisté ale také hráči stolního tenisu, kulečníku a dalších odvětví. V amatérských podmínkách byli všichni hnáni touhou zapsat se po čestném boji do výsledkových listin co nejvýše, jedinou odměnou byl uznalý aplaus diváků během předváděné hry a následující rozbory důležitých momentů ve večerních hospodách.
Finálové zápasy se hrály na tři vítězné sady, turnaj včetně čtyřher a soutěže útěchy byl odehrán v průběhu jednoho týdne. Připomeňme několik jmen aktérů těchto ročníků: Doďa Novák, Ruda Ulrych, Prezident – Květa Hledík a jeho bratři, Zbyněk Kuna, Kála Pikl, Vrba-Koníř, Zoga Sokol, Jirka Foršt, Láďa Voříšek, Pepijak Pokorný, Liguére – Karel Petr, Josef Zahradníček, Hušák, Fráňa, Heimrich, Lebduška, Hájek, Elexhauser, Bureš, Cibulka, Červinka, Jeníček… Prvním vítězem v roce 1947 se stal Jiří Zahradníček, v dalších ročnících střídavě vítězili Antonín Borovec, fotbalista Ota Kudrna, Mirek Šimáček, Jarda Hemerka a Merhaut. Po únoru 1948 se řada věcí změnila. Plovárna Na Špici se jmenovala najednou Zelená, Občanská plovárna Modrá, z AFK se stal Spartak, z SK Tatran a z LTC Dynamo. Tenis jako buržoasní sport se dostává na index, o wimbledonském vítězství Drobného v roce 1954 za Egypt se nemluví. Po šestnácti odehraných ročnících éra pálky Na Špici končí. Začalo se splavňovat Labe a v rámci stavby byl kurt Na Špici 6. září 1962 zavezen.
Od roku 1964 se Turnaj o mistra dřevěné pálky přestěhoval pod zámek, kde se v areálu tenisu Dynama našlo nové místo pro pořádání na malém kurtu u cvičné zdi. Změna byla nakonec pro pořadatele prospěšná, neboť znamenala příliv řady mladých hráčů a tím i zvýšení úrovně zápasů. V roce 1964 ve finále vyhrává Jarda Brož nad Karlem Hruškou, z dalších nováčků se prosazují Kabeláč, Truneček, Pitra, Borovec ml., Sixta, Shejbal, Marek, kteří spolu se staršími matadory vytváří bezvadnou partu. Uveďme několik dalších jmen – správce Franta Novák, Čechák, Dus, Holec, fotoreportér Vladimír David… V roce 1968 vítězí Ota Sirůček, po okupaci s řadou dalších emigruje. Pod zámkem se začala stavět tenisová hala a kurt na pálku musel v roce 1978 znovu ustoupit.
Pálka se nehrála v té době naštěstí jen pod zámkem. Hrálo se u Kučerky na Hůrkách, u hokejisty „Sódra“ Novotného na chatě v Brozanech, za Ležánkami na Čičáku, kurt byl v Pardubičkách a také v Jesničánkách, ale hlavně na loděnici VCHZ za Turistickou plovárnou, kam se od roku 1979 turnaj O mistra dřevěné pálky přestěhoval. Organizační otěže převzal Luboš Čabaňa a Jirka Příhoda a zde bylo odehráno dalších dvanáct ročníků. Vítězili Vašek Shejbal, Luboš Bahník, Zdeněk Knoflíček a Dan Kmošek, z účastníků připomeňme Otu Mareše, Jardu Černého, Zdeňka Joudala, Petra Čermáka, Vlastu Stehlíka, Miloše Charbuského, Vaška Kučeru, Nekolovy z Prahy… V roce 1990 musel turnaj opět ustoupit stavbě, začala se stavět nová loděnice VCHZ. A až teprve správce nové loděnice Karel Pecháček v roce 1998 turnaj O mistra dřevěné pálky obnovil a v uspořádaném 44.ročníku zvítězil v singlu Petr Stojev. Byl to ale poslední ročník ve kterém se hrála dvouhra. V následujících ročnících se hrají pouze čtyřhry tak, aby se turnaj stihl odehrát za sobotu, první kola se hrají jen na set do čtyř vítězných gamů.
První vítězná dvojice čtyřher v roce 1999 byla Zdeněk Knoflíček – Karel Malý, v dalších ročnících vedle Šimonka s Kmoškem zvítězili ještě Kabrhel – Jarda Čapoun, Wiesner – Marek, Šimonek – Pelikán a Šimonek – Vlasta Stehlík. Pro turnaj nyní jsou k dispozici kromě hlavního kurtu i zadní kurt na loděnici VCHZ a také dva kurty na vedlejší loděnici Dynama, která mezitím vyrostla na místě bývalé Turistické plovárny. Sportovní areál se stal vyhledávaným místem nejen pro pálku, ale i pro tréning a relaxaci řady aktivních sportovců i seniorů, kteří si místo oblíbili pro klidné prostředí uprostřed přírody s čerstvým vzduchem, osvěžující vodou a dobrým pivem. Podrobnější výsledky může čtenář nalézt v připravované Kronice pardubického tenisu, kterou k vydání připravil dr. Radek Brož, případně ve třech albech z historie, které byly předány do správy Státního okresního archivu v Pardubicích. Úplně na závěr bych všechny příznivce rád pozval v příštím roce na 60. ročník turnaje a hráčům bych popřál co nejvíce dalších setů v duchu fair play!
