4. dubna t.r. uspořádal KPP v rámci „Hovorů o Pardubicku“ přednášku archeologa Mgr. Tomáše Čurdy o dlouho diskutované lokalitě v Pardubičkách mezi hřbitovem a dnešní základní školou. Přednáška mne přiměla znovu vzít do ruky starší text kronikáře Pardubiček Jana Semonského „Dějiny filiálního kostela sv. Jiljí v Pardubičkách“ otištěný v pamětním sborníku „Pardubické kostely a památky“ z roku 1940 (s. 18–29). Po vysvětlení, kdo to byli Cyriaci (= bílí křižovníci s červeným křížem či srdcem na prsou), zmiňovaní roku 1295 u sv. Bartoloměje a u sv. Jiljí, jimž patřily Pardubičky, tehdy nazývané Pardubice Mnichové, nás pan kronikář informuje také o jejich Mnišském lese, jenž se rozkládal kolem kostela až k toku Chrudimky. A pokračuje: „Tehdy byl zbudován u kostelíka či kaple u sv. Jiljí klášter, snad jen konvent, filiálka či probošství pro dohled na hospodářství.“ Při promítání archeologických nálezů 4. dubna bych podle jejich charakteru dal tomuto názoru za pravdu. Kronikář J. Semonský předpokládá v Pardubičkách hospodářský dvůr s konventem Cyriaků, jenž měl také konat bohoslužby pro poutníky na Trstenické stezce.
Je třeba jen litovat promarněné příležitosti shlédnout při renovaci podlahy dnešního kostela sv. Jiljí jeho podzemí, poněvadž z této podlahy vyzdvihl stavitel Boža Dvořák roku 1905 – jako bylo zvykem – 4 náhrobní kameny z presbytáře a nechal je zazdít do podezdívky staré zvonice na hřbitově. Popis těchto kamenů od M. Lüssnera 1857 by se znovu měl stát iniciací k mineralogické expertíze, jaká byla uskutečněna roku 1995 RNDr. J. Říhou a Ing. J. Tauferovou na náhrobku Vojtěcha z Pernštejna u sv. Bartoloměje, před jejich uložením v lapidáriu VČM. Užitečná by jistě byla také analýza zbytků nápisů na těchto kamenech.
