„LADISLAV QUIS“ JUDr. Ladislav Quis (1846–1913) patřil na přelomu 19. a 20. století mezi poměrně známé české spisovatele a básníky. Většinu života se však živil jako advokát a velmi dlouho (v letech 1884–1908) žil také v Přelouči v domě čp. 25 na dnešním Masarykově náměstí. Byl zdejším významným občanem, a tak není divu, že si jeho jméno vzal místní studentský spolek, který vznikl roku 1919 a ustanovil se v červenci 1920 pod názvem Spolek studujících Ladislav Quis. Pořádal divadelní představení, zábavy a výlety, a to zejména o letních prázdninách. V roce 1922 měl již 88 členů. Významným počinem spolku bylo umístění mramorové desky s bronzovým reliéfem L. Quise na průčelí domu čp. 25 – slavnost se konala 27. září 1925, desku zde najdeme dodnes. Členem spolku, který zanikl za druhé světové války, byl v mládí také budoucí slavný herec František Filipovský.1 Ve sbírkách přeloučského muzea se od počátku 80. let 20. století nachází zajímavý doklad činnosti tohoto spolku. Jde o sešit s názvem Přeloučské písničky a verše studentů.2 18. února 1982 jej zřejmě poštou do muzea zaslal pan Stanislav Kašpar, tehdy bytem v Praze 10. Sám v mládí členem zmíněného spolku byl. V přiloženém dopisu uvádí, že texty vznikly v roce 1924 a odrážejí život a zábavu členů spolku (ve skutečnosti vznikaly i později). Pan Kašpar snad po skončení 20. let 20. století texty sám sepsal a po mnoha desetiletích své dílo poskytl přeloučskému muzeu. Velká část obsahu tohoto sešitu letos slaví 100 let, a tak je vhodné prostudovat více jeho obsah, zejména pak zachycené přeloučské reálie.
Podívejme se tedy, co tedy tento sešit o rozměrech 17×21 cm a 141 číslovaných
stranách obsahuje. Po graficky vyvedené titulní stránce následuje list s kresbou rostliny,
na dalším romantický výjev chlapce s dívkou a přeloučské panoráma s heslem
Stará studentská píseň: „In silvis resonant dulcia carmina…..“3. Následuje již na stroji
psané úvodní slovo z prosince 1924. V něm pan Kašpar uvádí, že na zmíněných textech
a skladbách pracovali studenti často kolektivně, a proto nelze uvádět autory.
Skladby vznikaly už od 90. let 19. století. Některé písně a básně byly studenty skutečně
živě prezentované, jiné zůstaly jen v rukopisu. Nejmladší datovaná píseň je ovšem
z roku 1930,4 možná byl sešit průběžně doplňován.
Zřejmě v roce 1982 pan Kašpar k závěru fixou doplnil copyright s poznámkou:
„není určeno k veřejné publikaci ať v celku nebo ve výtazích“. Domníváme se, že po
100 letech jsou autorská práva již propadlá a na sešit nahlížíme jako na historický
pramen. Proto si dovolíme některé pasáže uvést. Sešit obsahuje 42 písní a 11 veršů.
U písní jsou většinou uváděny i notové zápisy. Jejich texty jsou značně monotematické
– většinou se zabývají romantickými studentskými láskami a jejich šťastným či
nešťastným průběhem. Někdy se věnují i posledním studentským prázdninám a počátku
nové životní etapy bývalých studentů.5 Není možné zde rozklíčovat všechna
studentská dílka, někdy je totiž obtížné pochopit jejich skutečný význam – dobové
narážky chápali jen přímí aktéři.
Některé písňové texty není třeba více rozebírat. Příkladem budiž tyto:
> Tam v Slavíkových ostrovech6/tak tiše Labe šumí/že moje milá panenka/tak
sladce líbat umí (Tam v Slavíkových ostrovech, s. 6)
> Za Přeloučí za hřbitovem kvete třešní květ/a z háječka zeleného slyšet ptáčky
pět/Tam jsem svoji milou poznal/jí svou velkou lásku vyznal/zulíbal jsem její ret
(Za Přeloučí za hřbitovem.., s. 7–8)
> Za přeloučským kostelíčkem park je Vám/nejediný párek mladý bloudí tam/a v tom
parku roste houští/je to tak/hubičky tam rostou taky jako mák (V přeloučském parku,
s. 13–14)
Některé verše jsou skutečně velmi zvukomalebné:
> Po Přelouči po náměstí/letní větřík vál/za kostelem tam prý v parku/že prý a tak
dál (A tak dál…., s. 14–15)
Lze nalézt i rýmy, které zachycují okolí Přelouče:
> Za Výrovem7 tam u splavu tam je příjemně/:tam je příjemně:/zvlášt, když moje
milá Máňa sedí vedle mně/sedí sedí sedí vedle mně. Tam já líbám její líčka/:denně
tisíckrát:/potom jdeme na Cikánku8 večer tancovat/ach večer, večer tancovat (U splavu,
s. 18–20)
> V hospodě ve Zdechovicích byla panna jako květ/že by s ní byl se student mnohý
rád si zkazil svět (O pyšné panence, s. 24–26)
> píseň Velikonoční výlet r. 1924 (s. 78–81) zachytila událost, kdy dívky z Přelouče
daly při procházce na Přeloučsko (Mělice, Břehy) přednost vojákům před studenty.
Některé písně jsou humorného rázu, uveďme jako příklad Večerní píseň (Idyla
z našeho parku, s. 20–21) – zde autor píše o komárech (Sedím na lavičce v parku/který
se již ve tmu halí/ticho kolem velebné je/komáři se do mě dali). Píseň Naše hospoda
(s. 44–46) oslavuje hostinec U Jelena (dnes U Jiřího)9, její zaměstnance a představuje
také tuto část studentského života o letních prázdninách. Silvestrovské oslavy spolku
Quis v tomto hostinci v roce 1923 zachytil text písně O sylvestru r. 1923 (s. 60–62).
Zajímavá je určitě Přeloučská revue 1919 (s. 29–32), která glosuje skutečné události
ve městě ve zmíněném roce. Jmenovitě je zde popsáno rabování obchodu s látkami
pana Nathana Munka v domě čp. 25 na dnešním Masarykově náměstí (podle
básně se to stalo koncem března, Dějiny města Přelouče však uvádějí10 15. leden)
– asi 400 osob tehdy v době problematického zásobování krátce po vzniku republiky
způsobilo panu Munkovi škodu 2000 korun. Uveďme krátkou ukázku: Křičel jeden
přes druhého/my jsme teď v republice/každý může co chce dělat/podaj‘ sem ty krabice.
Dále je zde popisována tehdejší snaha odstranit sochu sv. Jana Nepomuckého na
Masarykově náměstí, kterou skutečně vyvolal spolek Volná myšlenka – kauza trvala
v letech 1919–192011: Volná myšlénka prý chtěla by náš světec svatý Jan/hned z našeho
rynku zmizel, nežli bude roztřískán./Nepomuk prý byl neštěstí pro náš dobrý český lid/
když místo něho Husa dáme, potom bude teprv klid./Pan farář se strašně ulek‘, mám
strach světče o tebe/honem poslal oběžníček, za podpis slíbil nebe./Podpisů se sešlo
hojnost né však na té listině/200 jich vystoupilo z církve, z těch měl radost jedině./
Svatý Jan však stojí dosud u lip poblíž radnice/na místě na nějž má nárok jen mučedník
z Kostnice.
Další pozoruhodnou přeloučskou kauzou roku 1919 bylo vysazení lípy Svobody.
Tu popisuje Poučná píseň „O lípě“ (s. 33–36). Jsou zde informace, které doplňují oficiálně
dochované údaje.12 Volná myšlenka a sociální demokraté chtěli vysadit lípu
radši na Václavském náměstí, vedení města to ale nevzalo v potaz a jen dali jejich
stížnost do pamětního tubusu. Zřejmě spolek Volná myšlenka měl ale pochybnosti,
jestli byla jejich listina do tubusu skutečně vložena a chtěl to prošetřit).13
K 20. výročí dokončení výstavby budovy Občanské záložny vznikl zřejmě roku
1921 text (Do Přelouče, s. 50–51), který se zpíval na nápěv rakousko-uherské hymny:
Čeho nabyl občan pilný, množ ty dome, zachovej/účelem i formou silný hrdopyšně dál
se skvěj!/Hlásej vlasti, hlásej světu, vznik tvůj jak ti poroučí/vzešla doba vzrůstu květu
staroslavné Přelouči. Ve zpěvníku najdeme i text Honda H! zpívá při kytaře (s. 54–55),
kde byla využita zase melodie Nešťastný šafářův dvoreček. Zde se ovšem jedná o Linhartův
„dvoreček“ a jeho obyvatele. Tím je myšlen největší přeloučský statek, který
se nacházel v místech dnešní budovy pošty (dům čp. 115 v Pardubické ulici).
Z politiky si částečně utahuje píseň Koalice (s. 65–67), který se ovšem věnuje
tužení vztahů mezi místním spolkem turistů a spolkem Quis v hostinci. Velice výrazně
se přeloučské komunální politiky dotýká text písně Lávka (s. 68–71), který popisuje
tehdejší spor zastupitelů o případnou realizaci lávky přes Labe u Přelouče roku
1924 (Na radnici proto máme teď dva bloky/jedni chtí mít lávku, druzí šetřej floky).14
Spolek Quis by lávku uvítal, jelikož Slavíkovy ostrovy byla oblíbená lokalita jejich
vycházek. Navrhují v textu písně tedy vybírat za přechod lávky mýtné.
Informačně velmi výživná je část sešitu s názvem Verše. Dovolíme si zde uvést
jednu kompletní báseň s komentářem. Jde o dílo Báseň míchaná (s. 84), které dokonale
popisuje Přelouč roku 1924. Báseň má nemá zlý úmysl, v Přelouči se rozvíjí
průmysl, na radnici se kácí vláda, v Egu se dělá čokoláda.15/Pro vypláchnutí lidských
hub, poděkoval se socialistický klub, z Choltic se lokálka hrabe, lávka již nepůjde přes
Labe./Za Labem v zrcadlovém sále, dává se poesii vale, každý si sedlá Pegasa, nahoře
se vaří melasa.16/Děvečky lákají kasárna, stojany dělá železárna, nemáme nouzi o novinářskou
facku, houpačky jsou na komediantském plácku. 17/V biografu hraje nové
Trio, co dělá továrna Radio.18/Občanský blok se chopil vesla, ve Fagusu ohýbají křesla,
dívky už nemají studenty rády, u Baladů rozřezávají klády. 19/Na desku20 máme již hezký
peníz, v parku mají opravený tenis, slečinky drží parádu, v cukrovaru dělají rafinádu./
Perleťářství se již odvzvání,21 u Jarolímů je salát k dostání, gážistům se vede bídně, proto
budou trhy dvakrát týdně./A tak Přelouč stále rozkvétá v tato poválečná léta./
Lingvisticky Přelouč vtipně zaznamenal autor verše Procházka Přeloučí (s. 85–86),
který uvádíme jako obrazovou přílohu. Pro vysvětlení lze doplnit, že v našem městě
se skutečně nachází ulice Na Krétě, okolí vedlejší Jarošovy ulice bylo dříve známé
pod lidovým názvem Sibiř a Habeš byla kolem Hálkovy ulice (žil zde cestovatel Karel
Ludvík, který strávil část života v dnešní Etiopii).
Dále v tomto oddílu nalezneme verše reflektující realitu ve studentském spolku
Quis v rozsáhlých (až šestnácti stranných!) opusech Balada o nás, Dodatek k baladě,
Páté přes deváté či Odpověď na Páté přes deváté (s. 87–121). Problém studentského
spolku s chybějícím jevištěm (na kterém by rádi hráli divadlo) odráží báseň s originálním
názvem ????? (s. 125–126). Studenti potřebovali jeviště a jelikož nebyla vůle
jim pomoci, rozhodli se raději odletět hromadně na Mars. Nakonec se jim jej jistá obyvatelka
města rozhodne opatřit, jelikož panovaly obavy, že by se dcerky z Přelouče
neměly za koho vdát.
Poznámky:
1/ Srov. PEŠTA, Matěj. JUDr. Ladislav Quis a jeho působení v Přelouči (1884–1908). In
Východočeský sborník historický 25. Pardubice: Východočeské muzeum Pardubice, 2014,
s. 87–103.
2/ Srov. Městské muzeum v Přelouči, fond Tisky, sign. T 247.
3/ Text v latině lze přeložit jako „Po lesích hlaholí líbezné písně“. Jde zřejmě o narážku na
studentské majálesy popisované také v díle Filosofská historie (1877) Aloise Jiráska. Srov.
FIALA, Jiří. „In silvis resonant dulcia carmina…“, dostupné na webu (http://archiv.zurnal.
upol.cz/blog/blog-post/2015/12/18/in-silvis-resonant-dulcia-carmina/).
4/ Srov. Městské muzeum v Přelouči, fond Tisky, sign. T 247, s. 57.
5/ Srov. tamtéž, např. s. 41–42.
6/ Slavíkovy ostrovy je oblíbené místo vycházek i současných obyvatel města, nachází se
severně od Přelouče u slepého ramene Labe.
7/ Výrov je část obce Břehy.
