Dvě významné události zaznamenali přátelé prof. MUDr. Valdimíra Bartoše, DrSc. v roce 2009.
V květnu oslavil své osmdesátiny a k výročí samostatnosti českého státu byl prezidentem republiky vyznamenán řádem Za zásluhy II. stupně. Píšeme o něm, protože Vladimír Bartoš se narodil v Pardubicích a celý život se do svého rodiště vrací. Po studiu na pardubickém gymnáziu byl přijat na Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Hradci Králové. Své první místo nastupuje po promoci v nemocnici v Karlových Varech, ale brzy, již v roce 1956 se vrací na I. interní kliniku do Hradce Králové. Středem jeho vědeckého zájmu se stává pankreatologie, hematologie a nefrologie. Jeho tehdejší studenti na něj vzpomínají nejen jako na vynikajícího odborníka, ale také znamenitého učitele. Díky svému nadání pro jazyky, píli a systematické práci, se mohl uplatnit v tématech patřících k prioritám světové medicíny. Již ve svých třiceti sedmi letech získal titul docenta. Bylo vinou jeho postojů k politickým poměrům, že profesuru mohl dostat až v roce 1991 a že musel v roce 1972 z královéhradecké kliniky odejít. Naštěstí nastoupil v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze.
Ale pana profesora Vladimíra Bartoše si nesmíme představovat jako typického vědátora. Právě naopak. V mládí byl výborným tenistou a zúčastnil se i pardubické juniorky. O tenisovou čtyřhru ho před několika lety připravila až operace kyčlí. Díky svému otci, vůdčí osobnosti pardubické Lidové opery, získal vztah k vážné hudbě. Kolegové o něm hovoří jako o vzoru gentlemana, ale i vtipném glosátorovi událostí se smyslem pro humor. Dodnes se zajímá o veškeré pardubické dění a při návštěvách rodného města ho můžeme vidět postávat v radě starších před lékárnou na tř. Míru. S manželkou Dášou, rozenou Viktorovou vychovali syna Štěpána, dnes známého uměleckého fotografa a právničku Zuzanu.
Vraťme se však k vědecké kariéře MUDr. Bartoše. Protože po nástupu do IKEMu mu bylo znemožněno pokračovat v klinické praxi, věnoval se experimentálnímu programu transplantace slinivky břišní. V roce 1983 se pod jeho vedením první transplantace pankreatu u nás uskutečnila. Po revoluci se stal právem přednostou centra diabetologie a až do roku 2002 pracoval jako předseda vědecké rady Institutu klinické a experimentální medicíny. Jako vědecký pracovník má stále zkrácený úvazek v Centru diabetologie. Je pochopitelné, že přednášel své výzkumy v celé řadě evropských zemí, USA a Kanadě a své poznatky také publikoval. Je čestným členem celé řady společností, z nichž jmenujme International Society of Lymphology a Českou gastroenterologickou společnost.
I když je známo, že prezident Klaus státními vyznamenáními šetří, na pardubického rodáka Prof. MUDr. Vladimíra Bartoše, DrSc. si vzpomněl právem. A my dodatečně svému krajanovi upřímně gratulujeme.
S využitím www str. České gastroenterologické společnosti
