Tímto bonmotem končí významný český historik Univ. prof. Pavel Kalina svou monografii „Benedikt Ried a počátky záalpské renesance“ (vyd. Akademia 2009). Pardubického čtenáře jistě zaujme autorovo hodnocení výstavby pernštejnských Pardubic. Po velmi působivém hodnocení Viléma z Pernštejna jako silné politické osobnosti jagellonské doby, sledující obecný prospěch Českého království, dále uvádí: „Rozsah a kvalita paralelní výstavby zámku, města a kostela jako rodové hrobky a místa katolických bohoslužeb nemá v jagellonských Čechách obdoby.“ (s. 234). Řeč je samozřejmě o Pardubicích. Šlo o koncept ideálního města, v němž se realizovala ve středověku pozoruhodná náboženská tolerance. Na zcela jiném příkladu politického prospěcháře a arivisty Zdeňka Lva z Rožmitálu, jenž byl Pernštejnovým politickým oponentem, ukazuje autor Rožmitálovo propojení na osobu královského werkmistra (baumeistra) Jagellonců Benedikta Rieda (např. stavba nového paláce na hradě Blatná a opevnění města po roce 1514). Byl to Vilém z Pernštejna, kdo poukázal na rozkrádání královských peněz Rožmitálem při stavebních pracích na Pražském hradě: „Hanebně v některých místech se krade.“ Jak aktuální i pro dnešek! Při opevnění hradu Rábí pro Švihovské, také připisovanému B. Riedovi, došlo k propojení hradu a města jako v pernštejnských Pardubicích. Je zajímavou skutečností, že po smrti Vladislava II. (†1516) se Z. Lev s Břetislavem Švihovským a Karlem Minstenberským (vnukem Jiřího z Poděbrad) stal poručníkem mladého Vladislavova syna Ludvíka. Je známo, že B. Ried transformoval Karlu Minsterberskému hrad Frankenstein (dnešní Žabkovice Sl.) na renesanční zámek. Riedův projekt tu dokončoval jeho polír (parléř) Jorgen (viz výzkumy B. Guerquina a arch. K. Braného).
Kalinova skvělá monografie B. Rieda otevírá znovu vztah projektant-polír, jenž
kromě Žabkovic fungoval i v Lounech (Ried a jeho polír Paul, jehož B. Lůžek počeštil
na Pavla z Pardubic) a v pernštejnských Pardubicích. Podobně jako Ried byl etnickým
Němcem (Kalina tak potvrdil dřívější tezi G. Fehra z roku 1961!), tak tomu bylo určitě
i s jeho polírem Pavlem z Pardubic, jenž je zřejmě identickým s Paulem von Rochlitz
1/ ze seznamu účastníků sjezdu v Annabergu (1518), jemuž Ried předsedal. V tomto
slova smyslu se potvrzuje pracovní hypotéza K. Braného o zbudování pernštejnské
rezidence a „skvících se Pardubic“ B. Riedem, s nímž se nutně Vilém z Pernštejna
z titulu své funkce královského hofmistra musel stýkat na jagellonském dvoře jako
Z. Lev z Rožmitálu. Je sice pravda, že pro toto tvrzení nemáme archivní doklady, vysvětlením
je však jen tristní osud pernštejnského archivu v 19. století. Bylo by velmi
iluzorní čekat na znovuobjevení archiválií, dosvědčujících stavební činnost v našem
městě. Takže nezbývá, než podnikat stavební analýzu pernštejnských objektů (paralelně
s jinými Riedovými stavbami) a nekrýt se poněkud alibistickým tvrzením, že
v Pardubicích jde o tzv. rustikalizaci tzv. Rejtovy školy. Právě tento pojem prof. Kalina
velmi napadá! Jak napsal Jan Kořínek ve Starých pamětech kutnohorských: „Živé
oko mnohem lépe všechno pochopí.“ Týká se to i naší pozornosti vůči kamenickým
značkám, jenž nejsou jen svědectvím v té době obvyklé fluktuace kameníků, jak se
někteří domnívají… Doporučuji jim hlubší vzhled do Kalinovy skvělé práce.
Poznámka:
1/ Rochlice (Rochlitz) jsou dnes předměstím Liberce. Hrad Rochlitz se však také nachází
v Sasku. Paul Babst von Rochlitz, bohatý kameník rodem ze španělského
Nizozemí, se stal roku 1527 purkmistrem Rochlitz.
