Dámy a pánové, milí přátelé,
sešli jsme se v tomto adventním čase na velmi zajímavém místě. Troufám si dokonce
tvrdit, že ani nejdokonalejší režisér by ho líp nevybral. Nacházíme se totiž
přímo v historických kulisách života prvního českého aviatika Ing. Jana Kašpara,
nedaleko jeho rodné Veselky a chrámu sv. Jana Křtitele, kde se roku 1927 konal jeho
pohřeb. Pasáž, v níž stojíme, získala své jméno od patrocinia protějšího chrámu.
Včerejší evangelium 2. neděle adventní, text sv. Lukáše čtený v Pardubicích i při
slavnostním otevření katedrály Notre Dame v Paříži, nám představil osobu Kristova
předchůdce – Jana Křtitele, jehož hlas byl sice „hlasem volajícího na poušti“, ale
přesto musel být umlčen stětím Křtitelovy hlavy. Blízko nás býval kdysi hřbitov, kde
nedávno symbolicky byla osazena před ZŠ pamětní deska připomínající památku
aviatikovy praneteře MUDr. Evy Šedivcové-Perrové. Nedaleko nás na hlavní ulici stojí
pak kontaktní socha J. Kašpara obklopená v době trhů – řečeno s B. Hrabalem – lidským
„pinožením“.
Když jsem zvažoval, jak Vás oslovit při dnešní slavnostní příležitosti, zalíbil se
mi text Theodora Petryšína s názvem „Kluci na letišti“ vycházející z paměti herce
Z. Štěpánka, jehož strýc byl statkářem v Mateřově a znal se osobně s J. Kašparem.
Kdo šel pešky z Mateřova do Pardubic, musel projít kolem dostihového závodiště
a vojenského cvičiště, kde byl aerodrom J. Kašpara. Ale ocitujme vzpomínku Z. Štěpánka
alespoň zkráceně: „Byl jsem častým divákem… Po přistání Kašparova letadla
jsme my kluci doslova vřeštěli radostí, obklopili letadlo a poplácávali je jako koně!
Jednou, když Kašpar byl v dobré náladě a viděl, jak letadlo okukuji, chytil mne pod
rameny a už jsem seděl na proutěném sedátku za jeho zády… Třásl jsem se vzrušením,
strachem i blahem… Motor zaburácel a už jsme se hnali po execíráku kupředu.
Hrozně to drncalo, měl jsem pocit, že se letadlo rozsype. A ten vítr! Držel jsem se
křečovitě oběma rukama. Když jsme konečně zastavili, byl jsem vyděšený a asi
pěkně zelený. Kašpar se smál, vysadil mne a řekl: „Tak a domů! Pozdravuj strejčka!“
Strýc se mnoho zlobil a babička řekla, že dá na modlení, až budu pryč.“
Dovolte mně nyní, abych Vám představil p. Mgr. Jana Tetřeva, odborného pracovníka
VČM v Pardubicích, jehož se naše Společnost Jana Kašpara rozhodla ocenit
Cenou JK. Vážený p. kolega převzal – obrazně řečeno – štafetový kolík v oboru letecké
historie na Pardubicku od archiváře Z. Bičíka. Převzal totiž jeho celoživotní téma náletů
Spojenců na Pardubice z roku 1944 i jeho dlouholetý zájem o osobnost J. Kašpara.
Obohatil naše poznatky sebrané v monumentální biografii od P. Svitáka odbornou
studií, jež z Kašparovy pozůstalosti osvětlila jeho nešťastný pokus založit si firmu
a podnikat se dřevem. Jeho nepoctivý společník jej však podváděl a přivedl pilu ke
krachu. K tomu se přidal Kašparův úraz nehojící se nohy a tragický konec roku 1927.
Kašparův vojenský pohřeb – s církevními obřady – v tomto chrámu sv. Jana
Křtitele, což z podstaty věci popírá řeči o Kašparově sebevražedném pokusu. Vraťme
se však k osobě dnešního laureáta. Pan Mgr. Tetřev má také ve VČM na starosti ojedinělou
sbírku zbraní a podílí se m. j. i na již tradičním pernštejnském střílení z valů
pardubického zámku. Rádi jsme jej nedávno uvítali jako nového člena výboru o. s.
Zámeček pro obnovu Larischovy vily v Pardubičkách.
Vážený a milý pane kolego, je mi opravdovou ctí předat Vám Cenu J. Kašpara.
Srdečně Vám blahopřeji, děkuji Vám za Vaši obětavou práci a budu se těšit na další
spolupráci s Vámi.
