15. 10. 2009
Dámy a pánové, vážení přátelé!
Je mi velikou ctí, že Vás mohu přivítat při malé oslavě – odhalení pamětní desky čestnému občanu Pardubic, řídícímu učiteli Františku Karlu Potěšilovi (1864-1935).
Dovolte mi, abych Vám ve stručnosti připomněl jeho zásluhy o naše město a jeho obyvatele. Pokud lze o někom použít hodnocení „všetranná osobnost“, byl to právě on. Dlouholetý zasloužilý učitel a později ředitel školy na Skřivánku se nevěnoval jen s velkou laskavostí a péčí svým žáčkům, ale s plným nasazením celý život pracoval pro Pardubice a svou oblíbenou Kunětickou horu jako vlastivědný pracovník a výtečný historik-regionalista. Byl obětavým kronikářem města a připravil pro ně promyšlený informační systém názvů ulic a jejich vysvětlení. Poslední uliční tabulka Potěšilova je osazena na zadní straně naší radnice na Wernerově nábřeží a připomíná kolemjdoucím význam osobnosti starosty Leopolda Wernera. Potěšil patřil k oněm obětavcům, kteří v Musejním spolku a Kunětickém družstvu zachraňovali před devastací hrad Kunětickou horu a pardubický zámek. Hradní muzeum neslo řadu let oprávněně Potěšilovo jméno. Nelze opomenout ani jeho práci pro tenkrát nově vzniklou čs. církev a její časopis „Ohlasy z Polabí“. Pamětní spis uložený v základech zdejšího Husova sboru byl pořízen jeho péčí. Při škole na Skřivánku založil charitativní spolek „Přítel mládeže“ pro chudé děti z tzv. Karantény, zřejmě vůbec první rodičovské sdružení v českých zemích.
Byl velkým znalcem vlastivědy Pardubicka, rád provázel městem, jeho články jsou doslova rozesety v předválečném sborníku „Krajem Pernštýnův“ i v pardubických novinách „Východočeský republikán“ a „Východ“. Patřil k velkým ctitelům osobnosti prvního presidenta ČSR T. G. Masaryka, jehož návštěvy v našem městě i na Pardubicku podrobně zmapoval ve své poslední odborné studii.
Ač jej nepotkalo příliš veliké rodinné štěstí (jeho syn zahynul za první světové války), pilnou prací pro veřejnost se dokázal povznést nad tyto bolesti. Jeho žáci na něj vzpomínali jako na laskavého člověka a výborného pedagoga. Všechny stránky „košaté“ Potěšilovy osobnosti jsem se pokusil nedávno ukázat ve své knížce, kterou v červnu t.r. vydal HELIOS. Chci za to velmi poděkovat p. Jiřímu Razskazovovi a všem sponzorům. Můj dík patří i paní Aleně Blažkové z MmP za její zájem a profesionalitu, s jakými zařizovala pořízení této pamětní desky, a rodině Truhlářových za ochotu a laskavost přijmout na fasádu tohoto domu, kde F. K. Potěšil dožil svůj plodný život, pamětní desku připomínající velkou osobnost. Jsem velmi rád, že osazení desky se děje i za přítomnosti rodiny a příbuzných F. K. Potěšila. Význam Potěšilovy osobnosti ocenili občané Pardubic svou velikou účastí na jeho pohřbu roku 1935, kdy Potěšilovy ostatky byly vezeny z pardubického zámku před radnici a po hlavní třídě ke krematoriu. Jeho pohřeb byl srovnatelný hojnou účastí jen s pohřbem prvního českého aviatika ing. Jana Kašpara roku 1927. Bohužel jeho hrob v Chrudimi u sv. Kříže byl později zrušen.
Na závěr mi dovolte, abych ocitoval slova z nekrologu F. K. Potěšila ve „Východočeském republikánu“ z 3. května 1935:
„Syn města kreslil svým Pardubicícm jejich minulost. Pracoval tiše, poctivě a rád. Vykládal historii svého města dětem, výletníkům, státníkům, cizincům… Odešla nám studnice moudrosti.“
Čest velké památce F. K. Potěšila!
Máme Vás, pane řídící, stále velmi rádi a nezapomínáme na Vaše zásluhy a lásku našemu městu!
Desku odhalil primátor města Pardubic ing. Jaroslav Deml.
