Projev PhDr. J. Kotkya, PhD. 7.10.2010 v lesoparku J. Potůčka

Dámy a pánové,
Dovolte mi, abych stručně připomněl historii místa, na němž stojíme a jež MO VII. nechal znovu pietně upravit. 2. července 1942 zde skončil život mladého muže, radisty SILVER A Jiřího Potůčka-Tolara. Bohužel se tak stalo rukou protektorátního četníka Karla Půlpána, kterému bylo poté z rozkazu Zemského četnického velitelství v Praze uděleno za „Chrabré a odhodlané jednání při zneškodnění nepřátelského padákového agenta, pro Říši velmi nebezpečného zločince“ zvláštní pochvalné uznání a finanční odměna 30 tisíc K. V čem spočívala Půlpánova „chrabrost“? Překvapil zde J. Potůčka spícího a využil tohoto momentu k tomu, aby radistu SILVER A chladnokrevně zastřelil.
Již v neděli 14. července 1946 nechala místní odbočka Svazu národní revoluce v Pardubicích zbudovat na tomto místě důstojný pomník ze žuly z Vaškova lomu v Ležákách s pamětním nápisem připomínajícím, že Jiří Potůček „toto místo posvětil svou krví, zde položil život na oltář vlasti velký idealista a bojovník za práva českého lidu, první český parašutista bojující v rámci západních spojeneckých armád, který seskočil roku 1941 nad svou vlastí, aby se zbraní v ruce bojoval za její osvobození“. Odhalení pomníku tehdy proběhlo za osobní účasti Potůčkovy matky, jež si vyžádala – jak dokládá dobový článek novináře Josefa Pilňáčka – hlínu z tohoto místa, aby ji uložila do hrobu svého manžela Viléma Potůčka ve Vranově u Rokycan. Zazněla tu tenkrát báseň Stanislava Všetečky „Mrtvému hrdinovi“ a slavnostní projev tehdejšího ministra průmyslu Bohumila Laušmana, jenž v době svého londýnského exilu poskytl SILVERU A záchytné adresy na Chrudimsko, odkud pocházel.
Přišla však neblahá 50. léta a komunistickému režimu se znelíbil nápis na zdejším pomníku připomínající Potůčkovu příslušnost k západnímu odboji, který byl tehdy dehonestován Ťopkovým pamfletem „Údolí výstrahy“. Vzhledem k tomu, že Jiří Potůček byl opět hodnocen jako „padákový agent“ (je příznačné, že KSČ převzala původní nacistickou terminologii), byl původní nápis na zdejším pomníku nepietně rozřezán na proužky a později nahrazen deskou z černé žuly s dnešním nápisem o „jednom z prvních českých parašutistů“. Bohumil Laušman byl po své emigraci unesen roku 1953 z Rakouska StB a bez soudního procesu vězněn ceých 10 let až do své dodnes nevyjasněné smrti roku 1963. Jeho pohřeb v pardubickém krematoriu byl záměrně utajen před veřejností. Tak se účelově falšovaly dějiny… Toto místo je toho také konkrétním dokladem. Proto jsem velmi rád, že MO Pardubice VII. věnoval tak vysokou finanční částku na novou úpravu místa a nechal pořídit informační tabule, na jejichž textové části jsem měl tu čest se spolupodílet s kolegou Mgr. Jiřím Štěpánkem. Za tento čin je třeba poděkovat, protože nově upravený prostor poslouží i k očištění historické paměti. Toto místo nám bude totiž stále připomínat, že člověk není a nikdy nebude pánem dějin. Postůjme tu tedy nejen s hlubokou pokorou i úctou k odkazu J. Potůčka a jeho kolegů, ale i s omluvou za dobová znesvěcení tohoto pietního místa. Věřím, že nová relaxační podoba tohoto lesoparku přispěje i k pomyslnému generačnímu předávání štafety paměti směrem k nejmladší generaci, jež si sem přijde hrát a sportovat.
Věčná čest a sláva všem bojovníkům za svobodu, nejcennější hodnotu 20. století, všem, jejichž jména i životní osudy zde připomínám!