Rodina pardubického židovského velkoobchodníka Zikmunda Hostovského se do Pardubic přistěhovala z obce Veská u Sezemic. Matrika příslušníků města Pardubice eviduje bratry Josefa a Ignáce (Hynka) Hostovských, kteří do Pardubic přišli někdy kolem poloviny 19. století. Oba byli syny rodičů Abrahama a Anny Hostovských z Veské, starší Josef (nar. 1820) se živil obchodem a mladší Ignác (nar. 1828) byl řeznickým mistrem. Právě u této dvojice je také třeba hledat společné kořeny a příbuzenský vztah Zikmunda Hostovského (1866?1944) a spisovatele Egona Hostovského (1908-1973). Zatímco Zikmund byl jedním z Josefových synů, Egon byl vnukem Josefova bratra Ignáce.
Josef Hostovský byl ženat s Františkou Ledererovou (1831–1914), která rovněž pocházela z Veské. Z jejich svazku se narodilo celkem 10 dětí, všechny již v Pardubicích. Nejstarší byla Barbora (1851), následovali Eduard (1855), Karolína (1857), Adéla (1861), Helena (1863), Moric (1865), Zikmund (1866), Pavlína (1869), Richard (1871) a Jaroslav (1877). Kromě Jaroslava, který zemřel jako třináctiletý školák, se všichni dožili dospělosti. Z početných sourozenců však v rodných Pardubicích zůstali jen Zikmund a Barbora, Helena se provdala do Litomyšle, Moric přesídlil do Prahy, Jaroslav do Budapešti a všichni ostatní našli nový domov ve Vídni.
Zikmund Hostovský uzavřel dne 13. 8. 1893 v Klatovech sňatek s Bertou Blochovou (nar. 12. 10. 1869), dcerou Simona Blocha, obchodníka z Bystřice nad Úhlavou. Po sňatku žila rodina v Pardubicích, kde Z. Hostovský podnikal jako obchodník s moukou a zemskými plodinami. Obchod se úspěšně rozvíjel, a tak si jeho majitel za několik let mohl dovolit postavit nový dům na hlavní městské třídě. Třípatrový dům č. p. 763 v secesním stylu byl postaven v letech 1907–1908 podle projektu arch. Jaroslava Kohoutka společně se dvěma sousedními domy, které rovněž kombinovaly obchodní a obytnou funkci. Dům č. p. 109 Josefa France s železářským obchodem v přízemí zdobil reliéf boha obchodu Merkura, prostřední dům manželů Waltrových, vlastnících obchod se sklem, na svém štítě připomínal dávné pojmenování „U lva“. Zikmund Hostovský, obchodující s moukou a zemskými plodinami, nechal svůj dům tematicky ozdobit reliéfem „Žně“. Tento nápis byl spolu s vyobrazením obilného klasu v nedávné době na štítu domu obnoven.
Roku 1920 zažádal Z. Hostovský o povolení provozovat obchod ve velkém. Pardubický okresní úřad žádosti zdejšího obchodníka s více než pětadvacetiletou historií ochotně vyhověl. Dochovaný firemní hlavičkový papír z tohoto období vedle již vzpomínaného velkoobchodu moukou a plodinami uvádí také zastupitelství řady dalších evropských firem působících v potravinářském a petrolejářském průmyslu. S téměř stoletým odstupem zde možná trochu úsměvně působí jen dvouciferné telefonní číslo, dokumentující množství telefonních stanic ve městě na počátku 20. let 20. století. Od roku 1932 byla součástí podniku také pražírna kávy, provozovaná jako pomocná činnost v obchodě na bubnovém pražiči systému Emmerich, poháněném elektromotorem o výkonu jedné koňské síly. V tomto období již jako majitel firmy vystupuje Arnošt Hostovský.
Arnošt Hostovský, nar. 23. 8. 1894 v Pardubicích, byl nejstarším ze čtyř dětí Zikmunda a Berty Hostovských. V dospělosti převzal otcův obchod, který provozoval až do období nacistické okupace. Byl ženatý, ale manželství zůstalo bezdětné. Druhým potomkem manželů Hostovských byla dcera Josefa, nar. 8. 3. 1896 v Pardubicích, která se provdala do Prahy za stavebního inženýra Hugo Brummela. Jako třetí se narodil dne 23. 7. 1897 syn Hugo, který vystudoval práva a stal se advokátem. Bydlel a působil v Praze na Vinohradech. Téměř s desetiletým odstupem se dne 3. 4. 1907 narodil nejmladší Rudolf. Vystudoval veterinární medicínu a provozoval zvěrolékařskou praxi v Jindřišské ulici. Roku 1936 se odstěhoval do Palestiny a jeho novým působištěm se stal Jeruzalém. Jak se mělo zanedlouho ukázat, toto rozhodnutí mu zachránilo život. Většina jeho příbuzných již takové štěstí neměla.
Někdy koncem 30. let se Zikmund Hostovský (patrně i s manželkou Bertou) přestěhoval do Vídně, ale pouze nakrátko a podle zprávy zdejšího policejního ředitelství se již 23. 3. 1938 odtud odhlásil do Prahy.[1] V Praze bydleli u rodiny syna Huga na Vinohradech a podle dochované žádosti o cestovní pas ze září 1938 zřejmě chystali další přesídlení, které však již nestihli uskutečnit. Osud téměř celé rodiny Hostovských se tragicky naplnil v následujícím období nacistické okupace. Zikmund Hostovský opustil Prahu dne 6. 7. 1942 transportem AAn do Terezína, kde dne 18. 10. 1944 zemřel. Jeho manželka Berta zemřela pravděpodobně ještě v Praze, těsně před zahájením systematického odsunu židovského obyvatelstva do koncentračních táborů.[2] Nejstarší syn Arnošt Hostovský odjel do Terezína dne 9. 6. 1942 transportem AAc z Kolína, a ihned vzápětí odtud do Majdanku, kde 11. 7. 1942 zahynul. Dcera Josefa Brummelová byla zařazena do transportu AAw dne 3. 8. 1942 a dne 22. 10. 1942 byla z Terezína odeslána transportem Bx do Treblinky. Válku nepřežil ani další ze sourozenců JUDr. Hugo Hostovský, který se do Terezína dostal transportem Ba z Prahy dne 10. 8. 1942 a o dva roky později byl odtud dne 1. 10. 1944 poslán transportem Em do Osvětimi. Nejmladší z dětí Zikmunda a Berty Hostovských, MVDr. Rudolf Hostovský, jak již bylo zmíněno díky svému přesídlení do Palestiny holocaustu unikl a jeho život se uzavřel až dne 12. 7. 1970 v izraelském městě Netanya.[3]
Ačkoliv byl Zikmund Hostovský pardubickým rodákem a ve městě prožil naprostou většinu svého života, jeho jméno dnes na pardubickém židovském hřbitově nepřipomíná žádný kenotaf, ani není uvedeno na společném památníku obětí holocaustu z okresu Pardubice. Jako jediný z rodiny je zde připomenut jen Arnošt Hostovský.
[1] Je možné, že k rozhodnutí opustit Vídeň přispělo připojení Rakouska k hitlerovskému Německu, k němuž došlo jen o několik dní dříve dne 12. 3. 1938.
[2] Rodokmen rodiny Hostovských, publikovaný na webu www.geni.com, uvádí u Berty Hostovské datum úmrtí 16. 7. 1941 v Terezíně. První transport do Terezína však byl vypraven až 24. 11. 1941, takže pokud je zmíněné datum správné, zemřela Berta Hostovská s největší pravděpodobností ještě v Praze. Nasvědčovala by tomu i skutečnost, že její jméno není uvedeno ani v databázi obětí holocaustu ani v Terezínské pamětní knize.
[3] Rodokmen rodiny Hostovských publikovaný na www.geni.com
