Línek: Pardubice jsou čím dál hezčím městem a jako patriot jsem rád, že jsem se na tom mohl s Pardubickým krajem podílet. Jako začínající stavař vstoupil do politiky se Sametovou revolucí. Brzy se stal zastupitelem města a posléze náměstkem primátorky Pardubic. Byl také náměstkem ministra pro místní rozvoj a od roku 2000 pracuje už téměř čtvrtstoletí pro Pardubický kraj. První čtyři roky byl historicky prvním hejtmanem a v dalších letech je náměstkem hejtmana Pardubického kraje.
Která léta byla pro vás na kraji nejzajímavější?
Vždy jsou samozřejmě nejzajímavější ty začátky, kdy všechno postupně vzniká
a nabírá podobu. Po vzniku kraje jsme sídlili v provizorních podmínkách ve Smilově
ulici, teprve se dokončovaly rekonstrukce dřívějších školních budov v Jahnově ulici.
Vznikl heraldický znak kraje, získali jsme řízení mnoha příspěvkových organizací,
jako jsou střední školy, sociální ústavy, muzea a galerie, Správa a údržba silnic a také
zdravotnická zařízení včetně nemocnic akutní péče, které se staly nakonec akciovou
společností s jediným veřejným vlastníkem, Pardubickým krajem. Navázali jsme
spolupráci se zahraničními regiony, která nám přinesla mnoho dobrých zkušeností
do sociální péče, školství, kultury a dalších oblastí. Ty teď předáváme dalším zemím.
Velkým milníkem byl pro kraj vstup do Evropské unie. Jak se to projevilo?
Najednou se před námi otevřely obrovské možnosti rozvoje, ale i spolurozhodování
o tom, kam se budeme ubírat v kraji, v České republice, ale i celkově v Evropě.
Stali jsme se součástí „Bruselu“. Letos to je 20 let od našeho vstupu, a přestože jsme
takový národ, který na všechno brblá a pořád si stěžuje, tak všichni musí uznat, jak
nám to pomohlo k rozvoji. Díky štědrým evropským dotacím vznikly třeba v Pardubické
nemocnici Multioborový pavilon, budova psychiatrie nebo nejnovější jádro
celé nemocnice – centrální urgentní příjem s operačními sály pro chirurgické obory
a návazným provozem včetně přistávací plochy pro vrtulníky záchranné služby.
Z krajských silnic v Pardubicích unie spolufinancovala mimo jiné průtah městem od
Globusu přes Masarykovo náměstí a třídu 17. listopadu až do Dražkovic. Dotace jsme
využili také na budovy a nové sanitky záchranky, rekonstrukce školských budov
a vybavení odborných učeben, na památky nebo na transformaci dětských domovů
a sociálních ústavů.
Po investicích jste na čtyři roky dostal na starost i zdravotnictví, které bylo
tehdy v hluboké krizi…
Pět našich nemocnic bylo ve velmi špatné finanční situaci, některé z nich byly
na pokraji konkurzu a hrozilo jim ukončení činnosti. To jsme nechtěli dopustit. Po
konzultacích s odborníky se mi podařilo přesvědčit zastupitele, že nejvýhodnějším
krokem bude sloučení nemocnic akutní péče do jedné akciové společnosti, které kraj
navýší základní jmění a tím ji oddluží. To se skutečně podařilo a od té doby je hospodaření
nemocnic vyrovnané a mírně v černých číslech.
K investicím jste se opět vrátil, ale trochu neobvykle s kulturou.
Po odchodu litomyšlského exstarosty Miroslava Brýdla z vedení kraje tady byla
kultura trochu Popelkou za ostatními potřebami. Ale už Winston Churchill říkal, že
kdybychom neměli kulturu, tak za co bychom bojovali? A tak tímto tématem spolu
s investicemi posledních osm let žiju. Samotná kultura včetně architektury a ochrany
památek není samospasitelná, ale přispívá k tomu, že lidé žijí v příjemném prostředí,
ke kterému mají pozitivní vztah, tráví zde rádi volný čas, mají kam chodit s dětmi,
nacházejí vyžití. I díky tomu se mladí lidé po studiích rádi do Pardubic vracejí. Podle
dat mobilních operátorů začal nedávno stoupat i počet návštěvníků Pardubic z různých
koutů České republiky. Stále však chybí dostatečný počet ubytovacích kapacit.
Stopy vašeho úsilí jsou vidět hlavně na zámku a v Automatických mlýnech.
Trochu jsem okoukal v Litomyšli, že si tam páni starostové vždy zvali renomované
odborníky a zkušené architekty, a nakonec to byla dobrá praxe Pardubic a jiných
měst v první polovině 20. století. Zaměřil jsem se nejprve na rozvoj Zámku Pardubice.
Ještě před pár lety se někteří mimopardubičtí návštěvníci divili, že máme v Pardubicích
zámek, protože o tom nikdy neslyšeli. S tím bylo zapotřebí něco zásadního
udělat. Proto se mými poradci pro tento úkol stali tři přední architekti – Ladislav
Lábus, Josef Pleskot a Petr Všetečka. Díky jejich konzultacím se začal zásadně měnit
provoz na zámku a následně jsme se pustili i do rekonstrukce hlavní budovy Automatických
mlýnů.
Na zámku jsme zhruba ve dvou třetinách. Východočeské muzeum, které ho spravuje,
odstěhovalo mnoho sbírkových předmětů do depozitářů v Ohrazenicích, uvolnilo
historické sály a otevřelo zámecký pernštejnský okruh. Vznikly nové výstavní
sály na bývalé terase hospodářských budov a letos se zcela odstěhují i kanceláře galerie
ze zámku. V dubnu začaly práce na společenském sálu včetně celého zázemí
v předním křídle paláce podle návrhu architektky Evy Jiřičné. Na krásně řešený sál
se skleněným schodištěm se můžeme těšit koncem roku 2026. Další na řadě bude návštěvnické
centrum a nové výstavní sály v místě, kde působila Východočeská galerie.
Práce na nich chceme s podporou financí z Evropské unie zahájit také letos.
V minulém roce Pardubický kraj slavnostně otevřel Gočárovu galerii v Automatických
mlýnech, což je největší krajský kulturní projekt v historii kraje. Naše budova
je součástí celého komplexu nového areálu. Rekonstruována byla zatím její historická
přední část. V letošním roce jsme vypsali architektonickou soutěž na rekonstrukci
její novodobé dostavby z 50. let minulého století, která na starou budovu navazuje.
Soutěž bychom chtěli vyhodnotit do letošního podzimu s tím, že ke stavbě by se přistoupilo
až v době, kdy na ni budou požadované prostředky, což může být odhadem
za 3–7 let.
Ovšem v centru Pardubic se postupně proměňují i další budovy v majetku kraje.
Jsou to třeba naše střední školy. Mohli jste si všimnout rekonstrukce fasád a výměny
všech oken na Střední škole potravinářské, obchodu a služeb (bývalé Průmyslové
muzeum od Karla Řepy), na Střední škole elektrotechnické od Ladislava
Machoně, na bývalém Oblastním ředitelství pošt a telegrafů, později Okresním a dnes
Krajském úřadu také od Ladislava Machoně, na Domě U Jonáše, který provozuje
Gočárova galerie, a na historických budovách Krajské knihovny vedle Zelené brány.
Pod ni spadá i nové rekonstruovaná část tří budov na Přihrádku kde vzniklo Knihovní
centrum U Vokolků. Pardubický kraj nechal na můj podnět rekonstruovat
i společenskou část Domu hudby a celý jeho plášť. V letošním roce chceme posílit
rozpočet pardubické konzervatoře, která tu sídlí, aby mohlo dojít i k úpravám některých
školních interiérů.
Co myslíte, že Pardubáky nyní hlavně trápí?
V letošním roce určitě hlavně doprava. Hodně se staví, sešlo se více investorů,
kteří nemohou čekat, a tak ještě nějakou dobu potrvá, než se situace zlepší. Proto
je a bude určitě lepší jezdit městem na kole či chodit pěšky, případně použít místo
auta městskou dopravu. Dalším problémem je nedostatek parkovacích míst. Kraj řeší
parkování u nemocnice. Jmenovali jsme našeho zmocněnce, který se o to bude starat.
Máme představu tří etap, ve kterých by se mohl počet parkovacích míst dostat časem
na slušnou úroveň, ale nebude to hned, záležet bude především na finančních možnostech
kraje.
Myslím, že v mnoha věcech se vyplácí, když kraj s městem svoje činnosti koordinuje.
Jsme spoluvlastníky letiště, spolupracujeme v areálu Automatických mlýnů,
podílíme se na některých projektech, jako je přednádraží a jsme partnery v řadě kulturních
a sportovních akcí.
Sám jsem někdy takový šťoural a upozorňuji na různé věci, které tu mohou zlepšit
život či dát městu větší prestiž. Po Ředitelství silnic a dálnic jsem požadoval doplnění
Pardubic na dálničních ukazatelích z Prahy, což se podařilo, a tak dálnice D11 nevede
z Prahy jen do Hradce Králové a Wroclawi, ale i do Pardubic. Podobně je tomu už
i u dálnice D35, které aktuálně přibývají kilometry od Pardubic směrem na Olomouc.
V našem městě bych si přál, aby pardubická radnice prosadila i řadu zdánlivých
drobností. Jsou to například chybějící přechody pro chodce na straně od zámku
ke zdymadlu a u mostu přes Chrudimku k Automatickým mlýnům. Pomohlo by také
realizovat osvětlení a úpravu městského nábřeží Chrudimky od Automatických mlýnů
k parku na Špici, dále městské osvětlení od Rosic ke Globusu na čtyřpruhu I/37
či nově v budoucí trase severovýchodního obchvatu, což bohužel není součástí nynější
stavby. Našel bych toho ještě mnohem víc, co by se dalo v našem půvabném
městě změnit k lepšímu.
Plní nyní Pardubice už plnohodnotně roli krajského města?
Obnovení Pardubického kraje v roce 2000 bylo velkou příležitostí pro město. Hlavní
devízou bylo už to, že se obnovený kraj po Pardubicích jmenuje, ale vybavením
a vnímáním připomínaly Pardubice spíš větší okresní město než krajskou metropoli.
To se ale za poslední čtvrtstoletí výrazně změnilo. Nově zde vznikly krajské instituce,
například hasičů, soudnictví, policie, studia veřejnoprávního rozhlasu a televize
a další. Sídlí a prosperují zde silné a perspektivní firmy. Pardubice umocnily svoji
pozici dopravní křižovatky a jsou regionálním centrem středních škol a univerzity.
Významnou roli tu hraje sport, který má zástupce v nejvyšších soutěžích hokeje,
fotbalu, basketbalu, florbalu i hokejbalu, ale sportovních aktivit tu máme nespočetně
více. A dnes i díky politice kraje výrazně posílil regionální i nadregionální kulturní
rozměr Pardubic. Velkým rozvojem procházejí národní kulturní památky Zámek Pardubice,
Winternitzovy automatické mlýny a Zámeček – Larischova vila. Stále větší
oblibu si získávají programy a aktivity Východočeského muzea, Gočárovy galerie,
Krajské knihovny, Východočeského divadla i Komorní filharmonie. To všechno jsou
pojmy, které pomohly proměnit Pardubice na vyhledávanou krajskou metropoli,
která má pevné místo mezi největšími českými městy.
