Pár let znám Ing. C. J. Šedivce z leteckých kruhů a teprve včera jsme se domluvili, že vlastně byl průkopník českého letectví Ing. Jan Kašpar jeho strýčkem. „Maminka byla jeho sestrou. Ráda vám o něm něco řekne.“ V tiché ulici v Praze II. bydlí paní Marie Šedivcová, jejíž syn následoval jako sportovní pilot svého strýce v leteckém nadšení. S hrdostí vzpomíná dáma svého bratra.
„Už jako malý chlapec byl náš Jeník sportovcem tělem i duší. Otec ho v jeho sportovním zápalu jen podporoval. Jenda napřed vyhrával ceny na velocipedu, později jezdil na motocyklu, na koni, plaval o závod, lyžařil, jezdil v automobilu a na Bodamském jezeře závodil s motorovým člunem. Na praksi byl nejdříve v Německu v továrně Bass a Selve v Alteně (Altena), krajském městě ve Vestfálsku (Westfalen).
Tady unikl jen náhodou smrti při vzdušné havarii, často jsme pak doma vzpomínali, jaké měl Jeník štěstí. Továrník konstruoval nový balon a Ing. Kašpar měl s ním vzlétnout. Než Jenda se nechtěl tak dlouho zdržet, táhlo ho to domů, chtěl po úspěších Blériota začít v Čechách létat s aeroplánem. Tak se rozloučil s továrnou, pro niž závodil nejen s automobilem, ale i s motorovým člunem, a odjel. A krátce na to byl vzlet toho balonu, s nímž měl letět, a nástupce Ing. Kašpara se při jeho zkáze zabil.
Své později proslulé letadlo si přivezl z Paříže. Jednu vrtuli jsem z něho dala Technickému muzeu v Praze, jinou vrtuli konstruktéru Ing. Benešovi na památku. Také pardubickému aeroklubu jsem poslala četné památky na činnost mého bratra. Jeho letadlo bylo uloženo v museu v pardubickém zámku. Vzpomínám, jak ho otec všemožně podporoval v jeho leteckém snažení. Umožnil mu koupi letadla i některé pozdější produkce. Vždycky ho tatínek doprovázel na letiště. Napřed roztaženým kapesníkem zkoušel, kam se točí vítr.
A když byl ve vzduchu, tu se tatínkovi dmula prsa pýchou a dlouho vždy za ním mával…“
Foto: M. Kašparová-Šedivcová s manželem /vlevo/ a bratrem ing. J. Kašparem
