Dostala se mi do rukou zajímavá kniha N.Siněvirského „SMERŠ – Rok v táboře nepřítele“ (vyd. ÚSTR Praha 2014). Jde o deníkové záznamy překladatele M.D.Mundiče, pracujícího pro SMERŠ (oddíl sovětské vojenské kontrarozvědky zřízený 19.dubna 1943, název je zkratkou ruského slovního spojení „Smerť špionam“). Prvním náčelníkem této zločinecké organizace byl V.Abakumov (1908-1954), popravený po Stalinově smrti. SMERŠ se podílela na pronásledování m. j. ruských bílých emigrantů v ČSR, což byl také její zájem v Pardubicích, kde působila od 20.5. do 10.6.1945 (viz hlavně deník D.Mundiče z 20.5.1945 – s. 116, 23.5. ? s.187 a 10.6. ? s.121). SMERŠ přijela do Pardubic z Prahy 20.května 1945 a 23.5. t. r. tu D.Mundič studoval „v bloku domů kolem městských parků“ kasárna na Zborovském náměstí ( archiv ruské emigrace, zabavený v Praze, jenž vytvořil K.A.Jefremov nar. 1899 v Kyjevě), vedoucí t. zv. Ruské ústředny v Praze sdružující ruské emigranty v Protektorátu Čechy a Morava.
10.června 1945 „pracovala“ SMERŠ (operativní skupina Šapiro, Česnokov, Karjakin, Mundič) v lágru německých válečných zajatců v Pardubicích „v čelní budově kasáren“ (jezdeckých?), kde vyslýchali německého pplk.. abwehru rádiového oddělení Milamtu v Berlíně, jehož pak letecky dopravili do Moskvy. Deník D.Mundiče je otřesným svědectvím o krutých výsleších SMERŠ (srovnatelných s výslechy gestapa) a odvlékání bílých migrantů do Stalinského GULAGU. Z hlediska dějin Pardubic v roce 1945 jde o první zmínku o „práci“ SMERŠE.
