Stojíme před poměrně zašlou fasádou domu (viz foto autora), o němž většina občanů Pardubic ani netuší, proč se stal cílem našeho zastavení. Nevěděl jsem to donedávna ani já, nebýt upozornění našeho člena p. Prof. ing. Tomáše Wágnera, pracovníka Univerzity Pardubice. V tomto domě bydlili totiž od svého sňatku 16.4.1921 manželé Jan a Josefa Taucovi, rodiče Prof. Ing. Dr. RNDr. Jana Tauce, DrSc., jednoho u nejvýznamnějších fyziků poválečného období, zakladatelské osobnosti fyziky pevných látek a badatele světového jména v oblasti polovodičů (hodnocení B.Veleckého v nekrologu Fyzikálního ústavu AV ČR z roku 2011), jenž se narodil v Pardubicích 15.dubna 1922.
Rodiče pozdějšího prof. J.Tauce – Jan Tauc st., narozený v Plzni 16.4.1894, účetní asistent (později revident) poštovního ředitelství v Pardubicích a Josefa, roz. Semonská, narozená v Pardubicích 17.2.1896 – žili v tomto domě po svém římskokatolickém sňatku (1921), z něhož se jim roku 1922 narodil syn Jan a po něm 28.května 1926 další syn – Ladislav. Otec – Jan Tauc st. – byl synem poštovního správce, také Jana Tauce z Prahy a Marie, roz. Bartošové z Plzně. Matka – Josefa, roz. Semonská, soukromnice, byla dcerou „Měšťana v Pardubicích“ Františka Semonského (čp. 903) a Antonie, roz. Topičové z Dražkovic. Jan Tauc st. přišel do Pardubic z Prahy, kde byl poštovním úředníkem na Královských Vinohradech. Syn Jan Antonín Tauc byl pokřtěn (podle matriky XVII-347) kaplanem Janem Smutným v děkanském kostele sv. Bartoloměje v Pardubicích.
Otec Jan Tauc st. byl 1.září 1934 služebně přeložen do Opavy, kam se rodina s dvěma dětmi přestěhovala. Námi sledovaný Jan Tauc ml. narukoval za druhé světové války, po ní roku 1949 vystudoval ČVUT v Praze a pak roku 1956 Přírodovědeckou fakultu UK. Od roku 1949 pracoval ve VTÚ Tanvald, kde pochopil význam polovodičů (tehdy se rodícího oboru). Jeho prvním legendárním výkonem bylo vytvoření 1.germaniového tranzistoru (mimo USA). Spojil své síly s kolegou Z.Trousilem. Oba byli přijati do vznikajícího Ústavu technické fyziky ČSA v Cukrovarnické ulici v Praze-Střešovicích, kde J.Tauc založil a do roku 1969 vedl oddělení polovodičů. Tauc se věnoval i problému vzniku elektromotorických sil v polovodičích. Objevil objemový fotovoltaický jev, anomální termoefekt, fotomagnetický jev a fotopiezoelektrický jev. Za své práce obdržel roku 1955 Státní cenu, přestože nebyl členem KSČ! Roku 1960 organizoval v Praze V.mezinárodní konferenci o fyzice polovodičů. Na ní Tauc oslnil zásadním referátem ke studiu mezifázových přechodů optickým měřením. Spolupracoval s E.Antončíkem a Radu Grigorovici z Bukurešti, roku 1965 svolal do Prahy mezinárodní konferenci o amorfních polovodičích. Roku 1969 – na prahu Husákovy „normalizace“ po sovětské invazi odjel Tauc na prestižní stáž do Bellových laboratoří v USA. Od roku 1970 byl pak plných 22 let prorektorem Brownovy univerzity v Providence, R.I. Hlavní období jeho zájmu zůstaly amorfní polovodiče, hlavně hydrogenovaný křemík. Přišel s novým konceptem fotomodulační spektroskopie polovodičů. Rok 1989 ho přivedl k novému objevu generací povrchových fononů pomocí sekundových pulzů. Tento jev se stal předmětem několika komerčně velmi úspěšných pokusů.
J.Tauc k nám vnesl úspěšný koncept t. zv. letních škol a spolu s E.Antončíkem organizoval první – v Podhradí (1963). Byl zakládajícím členem Evropské fyzikální společnosti (1968). Po roce 1989 obdržel Hlávkovu medaili ČSAV, jejímž byl členem-korespondentem. Byl též čestným členem Učené společnosti ČR. Stal se jedním z hrstky Čechů zvolených za členy National Academy of Science (USA). Svou ženu Věru – ztratil roku 2009 po 62 letech manželství. Měl s ní dvě děti: Lenku (Elen) a Jana , od nich 4 vnoučata. Zemřel 28.prosince 2010 ve Washougal, WA (na západě USA) ve věku 88 let. Domnívám se, že by si tato velmi významná vědecká osobnost zasloužila mít ve svých rodných Pardubicích pamětní desku na domě, kde žil 12 let se svými rodiči.
Veliké díky patří za vzornou rešeršní spolupráci Mgr. R.Růžičkové ze SOkA Pardubice.
