V roce 1906 posílil fotbalový klub SK Pardubice tehdy osmnáctiletý chlapec Ota Resch, syn nadlesního z Moravských Křižánek. Kopaná byla jeho zamilovaným sportem, a protože uměl, byl stabilním hráčem prvního mužstva, a to až do začátku první světové války. V ní jej potkala střepina šrapnelu. V lazaretu jej z nejhoršího sice dostali, ale zranění zanechalo trvalé následky. S mičudou to již nešlo. Fotbal ale neopustil. Stal se z něho funkcionář a nakonec předseda SK Pardubice. Jako absolvent obchodní akademie a hlavně díky své šikovnosti a obchodnímu talentu si v Pardubicích založil malý bankovní dům a prodejnu Čs. třídní loterie. Protože mu živnost prosperovala, stal se mecenášem sportu a umění – téměř všichni jeho zaměstnanci byli sportovci a o jeho vztahu k umění nejlépe svědčí skutečnost, že ve svém domě ve Svatojánské ulici (dnešní Bratranců Veverkových) zřídil obrazovou galerii, která byla přístupna veřejnosti. Životní pouť zakončil Ota Resch v listopadu 1929 na klinice prof. Pelnáře v Praze na Bulovce.
To všechno jsou v podstatě známá fakta z Reschova života. Málo se však ví, že byl až chorobně pověrčivý. Například věřil, že když je v novém obchodě prvním zákazníkem Žid, tak to je neklamným a ověřeným znamením úspěchu. O tom se v Pardubicích traduje historka z doby, kdy tento bystrý pardubický finančník přenesl svůj závod ze Svatojánské ulice na dnešní třídu Míru. Věren své pověrčivosti si přál, aby prvním, kdo přijde do jeho nové provozovny, byl Žid. Domluvil se proto se svým přítelem Löblem, který mu slíbil, že přijde hned po ránu. Resch ten den přikázal personálu nechat dveře zamčené, dokud nepřijde Löbl. Ten se však zdržel nějakou nepředpokládanou neodkladnou záležitostí a přišel až v jedenáct. Přesto, že mezitím chtěla vstoupit do provozovny řada zákazníků, Resch dovolil otevřít teprve až Löblovi. Ač si s ním normálně tykal, spustil na něj obchodně – čím mohu posloužit, co si přeje. Löbl že by chtěl stavební losy. Protože byl první, Resch mu nabídl tři losy za cenu, kterou za ně sám platil. Löbl hned, že by jich tedy chtěl deset. Resch ale že bez výdělku jen tři a zbylé jako pro každého jiného zákazníka, závod přece nemůže pracovat zadarmo. Když Löbl zaplatil a odešel, udělal bankéř tužkou na každé přijaté bankovce křížek a bankovky složil do stolu. Na tyto peníze nesměl nikdo sáhnout. Byl to talisman nového závodu a doklad jedné z dalších Reschových pověr…
Dnes je v tomto domě Evropské vydavatelství našeho člena p. Jana DOLEŽALA.
