1. Život Syn stavitele pardubické radnice Václava Kašpara se po absolvování Obchodní akademie v Chrudimi věnoval jako mimořádný posluchač CVUT v Praze pozemnímu stavitelství. Jako čerstvý absolvent se zúčastnil roku 1895 stavby nové pardubické radnice, již řídili podle projektu Jana Vejrycha jeho otec stavitel Václav Kašpar (zemřel 16.2. 1906) a stavitel Antonín Manych. Karel pak pobyl dva roky na zkušené v Plzni u stavitele Kotka (stavba kasáren), načež se vrátil do Pardubic, kde se usadil trvale, aby ved1 stavební kancelář svého otce. Stal se i majitelem kruhové cihelny v Mikulovicích. Se svou manželkou Boženou, rozenou Potěšilovou (nar. 2.11.1882, zemřela 20.10.1977), dcerou školníka staroměstské školy a staré reálky v Pardubicích Vincence Potěšila (zemřel 1903), měl 4 děti: syny Karla a Jaroslava a dcery Boženu a Hanu. Bydleli v Jiříkově ulici čp. 600 v Pardubicích nedaleko Dělnického domu. Ulice byla zbourána při stavbě nové Karloviny.
Stavitel K.Kašpar se stal velmi aktivním činitelem spolkového života V Pardubicích. Byl nejdříve cvičitelem SOKOLA, pak župním pokladníkem, náčelníkem a roku 191B těsně před smrtí starostou. Dělníci na něj vzpomínali jako na člověka zlatého srdce, protože při jednání o kolektivní smlouvu se staviteli působil vždy ve prospěch dělníků. Roku 1915 byl zvolen do obecního zastupitelstva, v němž pracoval jako předseda odboru pro veřejné práce, člen odborů stavebního, hřbitovního a pro udržování obecních budov. předseda komise pro tehdy jediné pardubické kino, člen zdravotní, památkové a vodárenské komise. Byl též místostarostou Okresní nemocenské pokladny, členem konsorcia pro výstavbu vojenské karanténní nemocnice na Dukle a městským radním.
Když 22. července 1906 přednášel prof. T. G. Masaryk v pardubickém Dělnickém domě o Karlu Havlíčkovi Borovském a jeho odpůrci proti němu protestovali a do oken házeli dokonce kameny, byli to stavitel K. Kašpar se svým bratrem Emilem. kteří Masaryka odvezli svým autem do Hradce Králové. Když TGM již jako president navštívil Pardubice roku 1922, ptal se po staviteli Kašparovi. Sokolové sdělili presidentovi, že je již bohužel 5 let mrtev. Stavitel K. Kašpar zemřel předčasně po záchvatu mrtvice ve věku pouhých 45 let v noci z 21. na 22. 7. 1918 (na smutečním oznámení je uvedeno 23. 7.) Tělo zesnulého bylo 25. 7. dopraveno z libereckého nádraží do německé Žitavy (Zittau) ke zpopelnění. Na nádraží v Pardubicích pro- mluvil nad rakví župní starosta SOKOLA dr. Karel Pippich z Chrudimi.
2. Hlavní realizované stavby:
kaple v Ostřešanech, pardubická škola u Kostelíčka, elektrárna, Prokopova továrna, ochoz na Zelené bráně (1912), vily ve Vilové čtvrti: Antošova, Grusova, Iserlova, Lipčíkova, Rosova, Sochorova, 2 domy na Ležánkách dno veterinární, pův. vojenská nemocnice ve Štrossově ulici“ v Pardubicích, obchodní dům Hostovských na hl. třídě, elektrická hydrocentrála v Mezimostí a přístavba parní centrály (1911 – s arch. J. Kohoutkem).
3. Dcera stavitele K. Kašpara Hana (vi. Jménem Jana Maria – podle hrdiny J. Zeyera) se roku 1934 provdala za syrského právníka JUDr. Saleba Araba. což vzbudilo v Pardubicích ohlas místního tisku (např. Východ č. 38. 20.9. a Východočeský republikán č. 38. 21. 9.) Novomanželé se seznámili prostřednictvím pardubického orientalisty profesora Obchodní akademie
ing. V. Zelenky (nar. 11. 2. 1892), když dr. Saleb Arab v Pardubicích onemocněl a ve zdejší nemocnici jej operoval dr. Kubie. Událost zaznamenal městský letopisec řídící učitel F. K. Rosůlek i do podkladů k městské kronice deponovaných dnes
V SokA Pardubice. Manželům se narodila dcera Leila (zemřela 26. 7. 2004). Dr. S. Arab zemřel 1961.
Děkuji tu upřímně paní Haně Kašparové. dceři stavitele K. Kašpara, žijící v Karlových Varech, za zapůjčení Kroniky Kašparů (49 s. strojopisu) a rodinného alba, z nějž jsem k tomuto článku vybral několik fotografií.
