Klub přátel Pardubicka v letošním roce slaví 60. výročí svého založení. Již o dvě
desetiletí dříve byl v roce 1945 založen Klub přátel Velkých Pardubic. Jeho ustavující
schůze se konala 31. srpna 1945 a do jeho čela byl zvolen stavitel Jaroslav Krupař.
Jeho členy byli zejména místní podnikatelé, kteří se snažili propagovat a zviditelňovat
Pardubice, ale i své zájmy. Jeho existence byla bohužel krátká. Když v roce 1949
byl administrativní celek Velké Pardubice zrušen, ke konci roku 1949 byl rozpuštěn
i Klub přátel Velkých Pardubic.
Myšlenka na obnovu podobného spolku se zrodila opět až v polovině šedesátých
let. Při Kulturním domě na Dukle začal vznikat původně jako zájmový kroužek také
Klub přátel Pardubic. Již v průběhu května 1965 měl Klub přátel Pardubic první členy
– Josefa Janiše, Jiřího Palečka a Jana Voženílka. Osobnost Jiřího Palečka (1929–2019)
je považována za duchovního otce spolku, který byl s jeho činností i směřováním
spjat po pět desetiletí. Činnosti a propagaci klubu zasvětil celý svůj život, v letech 1965–2010 zastával funkci jednatele klubu. 10. září roku 1965 se konala beseda, na níž promluvil vedoucí plánovacího odboru
ONV Sýkora o výhledu pardubického okresu do roku 1970. Po této besedě následovala
schůze, při které byl zvolen přípravný výbor, v jehož čele stál stavitel Jaroslav
Krupař, který se v letech 1922 až 1923 se svou stavební firmou podílel na výstavbě
pardubického krematoria podle návrhu architekta Pavla Janáka.
Ještě během roku 1965 klub uspořádal několik přednášek a besed, které probíhaly
v prostorách loutkové scény kulturního domu na Dukle. Na sklonku října roku 1965
vyšlo první číslo Zpráv Klubu přátel Pardubic, i když pouze v podobě dvojlistu.
Zásadní změnou pro KPP byl rok 1967. Tehdy 24. března roku 1967 totiž členská
schůze rozhodla o zřizovateli klubu, kterým se stalo Východočeské muzeum. Došlo
také k přejmenování na Klub přátel Pardubicka. Novinkou bylo, že se od roku 1967
také nově platil členský příspěvek. Ten činil v tomto roce 12 Kčs.17. září roku 1967 se konal první výlet Klubu přátel Pardubicka. Jeho cílem bylo
polské Kladsko a jeho účastníci zaplnili hned tři autobusy. Výlet pořádal prof. Marcel
Macháček (1917–2009), který až do konce roku 1989 stál v čele turistického odboru
klubu. Macháček působil jako profesor hudby, houslista a violista. V roce 1953 spoluzaložil
Pardubické kvartero. Působil i jako první violista v Pardubickém komorním
orchestru, který vznikl v roce 1968.
Zapomenout nelze ani na činnost Historického kroužku, který při klubu také působil.
Vznikl již v roce 1963 při Východočeském muzeu (v jeho čele stál Milan Hübl),
ale poté, co se součástí této instituce stal Klub přátel Pardubicka, bylo dohodnuto, že
se Historický kroužek stane součástí klubu. V roce 1971, kdy se zřizovatelem klubu
stala Městská informační služba, činnost kroužku ustala. Obnoven byl v roce 1974,
kdy se do jeho čela postavil PhDr. Jiří Kotyk.
Již byla zmínka o časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubicka, který vydává spolek
od roku 1965 nepřetržitě dodnes. Až do roku 1979 vycházel časopis každý měsíc, od
roku 1980 pak Zprávy KPP vycházejí šestkrát ročně. Zpočátku měl přípravu časopisu
na starost Jiří Paleček. Začátkem roku 1969 se podařilo získat za spolupracovníka významného
pardubického advokáta a historika JUDr. Pavla Theina (1898–1976). Byl
členem divadelní komise a věnoval se studiím o historii Pardubic a místního divadla.
JUDr. Thein se začal podílet na obsahu Zpráv KPP. Stal se tak jejich redaktorem a sám
se ujal také přepisování časopisu načisto. Jeho celoživotní prací bylo shromažďování
kartotéky se zajímavostmi Pardubic a životopisy známých pardubických osobností.
Tuto rozsáhlou kartotéku převzal po jeho smrti v roce 1976 Josef Janiš a stala se
základem Vlastivědné abecedy dr. Theina. Od roku 1976 do současnosti je pak redaktorem
Zpráv KPP PhDr. Jiří Kotyk, Ph.D.
Když se předseda KPP Jaroslav Krupař v roce 1969 zranil, postavil se do čela Alois
J. Kubeš, který byl známý svou vášní pro plochodrážní závody. Od roku 1961 pravidelně
navštěvoval závody Zlaté přilby a jeho nadšení pro tento sport bylo inspirací
pro mnohé další fanoušky. Stál v čele KPP do roku 1977. Za jeho působení pečoval
klub o pomník aviatika Ing. Jana Kašpara, který tehdy stával u lesíka na Dukle.
V pořadí třetím předsedou Klubu přátel Pardubicka byl MUDr. Karel Jičínský
(1903–1989), který byl významným pardubickým gynekologem a kulturním činovníkem.
Během druhé světové války byl v letech 1943 až 1945 vězněn v Bernau. Po
válce se stal přednostou gynekologického oddělení pardubické polikliniky a zároveň
působil jako okresní gynekolog a onkolog. Od studentských let se zajímal o divadlo,
působil jako režisér, výtvarník a scenárista. Za svůj přínos městu obdržel v roce 1985
Zlatý odznak za budování města Pardubic. Jičínský je autorem publikace „Zámeček:
K 30. výročí heydrichiády v Pardubicích“ z roku 1972. V čele klubu stál v letech 1977–1983.
V letech 1984–1987 byl v čele spolku Ing. Ivo Toušek, v letech 1988–1997 jej pak
nahradil Ing. Bohuslav Novotný (1932–2005). V letech 1998–2022 stál pak v čele
spolku Ing. Jan Linhart.
Činnost Klubu přátel Pardubicka byla (a stále ještě je) rozmanitá. Kromě výletů
a turistických vycházek zde v minulosti působilo několik tematicky zaměřených odborů.
V 70. letech to byl například památkářský kroužek, již zmíněny Historický
kroužek, ale také například archeologický odbor, kroužek pro výstavbu Pardubic,
přátel divadla nebo kroužek přátel Východočeské galerie. Zejména v období, kdy
byla zřizovatelem klubu Městská informační služba, aktivně fungoval průvodcovský
odbor.
Městská informační služba byla zřizovatelem Klubu přátel Pardubicka v letech 1971–1983. Poté to byl až do roku 1990 Park kultury a oddechu, v letech 1991–1996
Kulturní dům Dubina a od roku 1997 působí klub jako samostatný subjekt.
Schůzky, přednášky a besedy jednotlivých odborů a kroužků klubu se konaly
v průběhu historie na různých místech Pardubic. Po loutkové scéně v KD Dukla se
přestěhovaly do přednáškového sálu Východočeského muzea, v prostorách pozdější
restaurace U Čápa. Klub využíval také salonek v hotelu Veselka, po jeho zboření
pak v nedalekém salonku Corsa. Pro schůzky jednotlivých odborů se využívaly prostory
tzv. kvelbu pod Zelenou bránou v Zelenobranské ulici. Ve druhé polovině 80.
let klub využíval také prostory někdejšího OV KSČ (dnes Domu hudby) nebo prostory
Chemingu v Pernerově ulici. Poté, kdy se zřizovatelem stal Park kultury a oddechu,
akce klubu se pak konaly také ve výstavních prostorách na třídě Míru (za záchodky).
Ke konci 80. let byly pro přednášky využívány také prostory v Polabinách 3 a 4.
Na přelomu 80. a 90. let začal Klub přátel Pardubicka využívat také prostory Osvětového
střediska na Drážce (dnes zde sídli pošta). Od roku 1990 probíhaly schůze
výboru klubu v hotelu Sport (Letní stadion).
Od roku 1993 se sídlem Klubu přátel Pardubicka stala pardubická Sokolovna
na Olšinkách. Zde se konaly schůze výboru a poprvé v historii byly zřízeny také úřední
hodiny pro veřejnost. V té době se začaly také roznášet Zprávy KPP po Pardubicích.
Do té doby byl klubový časopis všem členům rozesílán poštou. Od roku začaly být
Zprávy KPP roznášeny nejprve na Dubině zásluhou paní Zvolánkové.
V roce 1999 přesídlil Klub přátel Pardubicka do prostor Evropského spolkového
domu, kde sídlí dodnes. V té době započalo také vydávání monotematické edice publikací
AB-Zet Pardubicka, od roku 2001 jsou součástí činnosti také přednášky z cyklu
Hovory o Pardubicku. U jejich zrodu stál Jiří Paleček, od roku 2012 se přednášky
konají v sále Jana Kašpara ve staré reálce.
Velmi navštěvovanými akcemi byly přednášky a besedy zaměřené např. na období
heydrichiády. Například v roce 1982 se konala přednáška PhDr. Zdeňka Jelínka, nicméně
již v květnu 1987 na stejné téma proběhla beseda, na níž byl hostem mimo jiné
také Václav Krupka. Snad proto tuto přednášku v budově OV KSČ navštívily na tři
stovky účastníků. Velmi populární byly také přednášky zaměřené na rozvoj města,
od roku 1980 také přednášky Marie Chudé (1912–2007) o starých Pardubicích
doplněné o promítání diapozitivů. Marie Chudá byla v dětství žačkou významných
vlasteneckých učitelů Františka Karla Rosůlka a Františka Karla Potěšila, kteří v ní
probudili zájem o regionální dějiny. I když se profesně nevěnovala historii, celý život
sbírala poznatky o historii a vlastivědě Pardubic. Za svou oddanost městu a jeho
historii byla v roce 1993 jmenována čestnou občankou Pardubic.
Přednášky zaměřené na historii vedli historik Dr. Vlastimil Zikmunda či Zdeněk
Bičík (1926–1990), který byl významným českým archivářem, regionálním historikem
a vlastivědným publicistou. Působil ve Státním oblastním archivu v Zámrsku,
kde pracoval až do odchodu do důchodu. Byl autorem publikace Pardubice od A do Zet.
Populární byly (a dodnes jsou) vlastivědné výlety. V červnu roku 1971 to byl například
autobusový zájezd do Orlických hor, v květnu roku 1985 se konal výlet do
Českého ráje, týdenní turistické soustředění proběhlo v roce 1981 na Děčínsku, dvoudenní
autobusový výlet se uskutečnil ve stejném roce do severních Čech. Výlety
kromě prof. Macháčka vedli např. Zdeněk Cinkan či Václav Melša. Osobností, na které
by nemělo být zapomenuto, je ještě celá řada. Ať to již byla Jitka Brandová, která stála
v čele turistického odboru od roku 1990 nebo Václav Kubizňák, který měl na starost
propagaci klubu a zajišťoval náplň informačních skříněk po městě. Zapomenuto
by nemělo být ani na Josefa Janiše (1920–2015), který stál spolu s Jiřím Palečkem
u zrodu spolku a po JUDr. Pavlu Theinovi převzal a doplnil Vlastivědnou abecedu,
která byla po několik desetiletí součástí Zpráv KPP. Janiš byl původně projektant, po
odchodu do důchodu se začal intenzivně věnovat historii a kultuře Pardubic. Jeho
přínos k poznání a uchování historie města byl významný a oceněný Medailí města
Pardubic.
Od počátku Klubu přátel Pardubicka počet členů každoročně stoupal, a to až
do roku 1990. Dnes má o něco více než 600 platících členů. Popřejme Klubu přátel
Pardubicka ještě alespoň dalších 60 let existence!
