neskládá ruce v klín. Již nyní se konají přípravy na 6. mezinárodní kongres Svazu zdravotně postižených esperantistů, který se uskuteční po pěti letech letos v září ve Štířím Dole u Krucemburku. Nezahálejí ani vydavatelé časopisu Informilo, ten vychází každý měsíc pro 200 členů českých i zahraničních. Oslavy 125 let od vzniku esperanta využijí pardubičtí k propagaci tohoto jazyka mezi veřejností.
Všichni funkcionáři těchto dvou organizací dělají svoji práci dobrovolně, bez nároků na honoráře, z lásky k jazyku, který jim umožňuje navazovat přátelství po celém světě, který v době rozšiřování internetu prožívá svou renesanci. Ale to není všechno, čím se pardubičtí esperantisté mohou pochlubit. V loňském roce přeložili historii 300 obcí a měst Pardubického kraje. Díky Josefu Hronovi se s ní mohou nyní v esperantské Wikipedii seznámit čtenáři po celém světě. Fotografický materiál doplnil Josef Hron z vlastních zdrojů. Nyní do esperanta překládá staré řecké báje a pověsti. Na pravidelných týdenních schůzkách se kolektiv pardubických esperantistů podílí na konečných úpravách překladů. Do Esperantského muzea ve svitavském Ottendorferově domě přispěli pardubičtí četnými zajímavostmi ze svých archivních materiálů a letos o muzejní noci i přednáškou o prvním esperantistovi v Čechách a Brazílii profesoru Františku Vladimíru Lorencovi.
Na poslední schůzce v tomto školním roce pardubičtí esperantisté zavzpomínali na své začátky a také si připomněli, že před 125 lety (26. července 1887) byla vydána vůbec první učebnice mezinárodního jazyka esperanta doktorem Ludvíkem Lazarem Zamenhofem.
