Dalším známým bohdanečským podnikatelem byl Josef Ševčík. Narodil se 25. února 1900 v sousední vsi Bukovka v rodině drobného zemědělce, která si přivydělávala pletením rákosových rohoží různého druhu (na podbíjení stropů, tzv. stínovky, plachty z bakovského rákosu apod.). V osmnácti letech musel narukovat na vojnu do světové války. Byl na frontě v Rusku a pak v Itálii, kde byl raněn a konec války přečkal v lazaretu. Po absolutoriu pardubické dvouleté obchodní školy nastoupil jako praktikant u Zemědělského družstva v Pardubicích, kde měl na starosti nákup obilí za výhodnou cenu.
Z našetřených financí si koupil rozestavěný domek č. 158 v Bohdanči. V letech 1921 až 1923 vykonal základní vojenskou službu, z níž ode- šel v hodnosti poručíka. Po návratu z vojny dostavěl domek v Bohdanči a začal s výrobou rákosových rohoží. Roku 1924 se oženil. Jeho tchán měl firmu na výrobu kopyt a též se zabýval výrobou rákosových rohoží.
V roce 1925, kdy se mu narodil syn, začal obchodovat s dřívím (palivovým, truhlářským a tesařským). Dřevo zpočátku nešlo dobře na odbyt, teprve když začal nakupovat od firmy Krejcar z Chrasti u Chrudimi, rozběhl se obchod velmi rychle, neboť uvedená firma Ševčíkovi dodávala kvalitní řezivo z horského dřeva.
Tento druh podnikání byl však pouze sezónní (letní), proto Josef Ševčík začal obchodovat ještě s uhlím. Pro dopravu používal pár těžkých koní, kteří náklad dopravovali z nádraží v Rosicích nad Labem. S koňmi vypomáhal jako ostatní při stavbě sokolovny. V roce 1946 již koně mít nemohl, využíval proto dopravy bratří Kmoníčků. Při socializaci roku 1949 uvažoval o předání obchodu Jednotě, která mu však nabízela nevýhodné podmínky, proto se nakonec dohodl s Uhelnými sklady. Ty obchod převzaly a v čísle 158 prodávaly až do roku 1988.
Josef Ševčík zde působil jako vedoucí prodejny až do roku 1974, kdy odešel do důchodu. Zemřel v roce 1976.
Za firemní značku lze považovat jméno majitele firmy Josef Ševčík s dodatkem Uhlí, dříví, stavebniny a výroba rákosových rohoží. Z pramenů se zachoval i firemní papír (datovaný 19. 2. 1948), adresovaný TJ Sokol Lázně Bohdaneč. Dále se v dobovém tisku objevují inzeráty jako např.: Šev- čík, L. Bohdaneč, U mlýnů – prkna, latě, hranoly, plotovky, rygle, smrkové tyče a rákosové rohože.
František Papež se narodil 9. ledna 1900 ve Velkých Popkovicích (okres Jílové). V letech 1925 až 1928 se vyučil živnosti hostinské, výčepní, kavárenské a hotelové. Výuční list mu byl vydán 15. listopadu 1928 a podepsán Josefem Košťálem, tehdejším předsedou Společenstva hostinských, výčepníků a kavárníků v Pardubicích.
Prvního července 1933 koupili František a Anna Papežovi od Františka a Anny Kořínkových restauraci v Šípkově ulici č. 65. Podnik prosperoval až do začátku druhé světové války, během níž velký lokál zabrala německá posádka umístěná v bohdanečských kasárnách. Zřídili si tam krejčovskou dílnu pro potřeby armády a na hostinskou živnost majiteli ponechali jen malý lokál. Po válce obnovil František Papež činnost restaurace v původním rozsahu, 9. března 1950 mu však MNV v Bohdanči sdělil, že živnost je vzhledem k počtu místního obyvatelstva nadbytečná. Majiteli zároveň doporučili, aby nastoupil do zaměstnání v některém odvětví průmyslu, a zrušili mu hostinskou koncesi. Dne 28. března pak MNV zabral výčepní místnost a přeměnil ji ve veřejnou knihovnu s čítárnou.
Ke konci roku 1951, kdy se provdala Papežových mladší dcera, byly oba lokály vráceny majiteli k opětnému provozování. V letech 1960 až 1962 byl však dům přestavěn a tím Papežova restaurace definitivně skončila. Z dalších materiálů, které vypovídají o činnosti firmy, se zachovalo např. kulaté razítko a reklamní pohlednice vytištěná holickou firmou Grafo Čuda.
Použitý materiál:
1) Soukromý archiv Lenky Kubátové, L. Bohdaneč, Gočárova č. 581.
2) Soukromý archiv Josefa Ševčíka, L. Bohdaneč, č. 158.
3) Soukromý archiv autora.
