Ulice 22. července – Po čem se jmenuje?

Na plánu Pardubic nacházíme v místní části Studánka ulici s neobvyklým názvem 22. července.
Ulice je spojnicí ulic Mandysovy a Lesní, rovnoběžně sousedící se známější ulicí Spojilskou.
Jak získala ulice tento název a co znamená toto datum? V roce 1944 v odobí druhé světové války tato ulice zdaleka nevypadala tak jako dnes. Jednalo se prakticky o bezejmennou „půlulici“, tvořenou nízkými rodinnými domy po levé straně z pohledu Mandysovy ulice, a to ještě bez dnešních předzahrádek.
Naproti těmto domkům pak bylo pole v celé délce ulice, kde se pěstovaly zemědělské plodiny a to ještě i po skončení války. Místní komunikaci pak tvořila pouze hliněná, uježděná cesta, končící u lesa.
A pak přišel rok 1944 a osudný den, který narušil klid do té doby poklidné části města. 21. července tohoto roku vylétly z anglo-americké základny v Itálii britské bombardéry, aby zlikvidovaly Fantovu rafinérii minerálních olejů (dnes Paramo). Bombardování pak začalo krátce po půlnoci z 21. na 22. července.
Došlo však k osudné chybě a místo určeného cíle bomby zasáhly obytné části Židova, „Vilové čtvrti“ a části Studánky.
Ač jako malý kluk, bydlící v této ulici, si přesto dobře vybavuji i některé okamžiky. Po probuzení hlukem letadel a padajících bomb jsem uviděl celý venkovní prostor ozářený na padáčcích letícími světlicemi, vypuštěnými značkaři, doprovázejícími bombardéry. Pamatuju si, jak se desítky lidí, včetně mojí rodiny, utíkaly schovat do blízkého lesa v dolní části ulice, kde se k úkrytu využívalo lesních, drenážních příkopů, v té době převážně vyschlých. V oblasti horní části ulice dopadly tři bomby. Jedna do pole těsně před domem čp. 1031, druhé dvě pak do zahrad, ve vzdálenosti přibližně 50 m od sebe (v ulici Mandysova a Spojilská). A právě v blízkosti výbuchu bomby, před domem čp. 1031, došlo k usmrcení čtyř spoluobčanů. Zahynuli manželé Josef a Anna Sitařovi (r. n. 1870 a 1877), Martin Skalický (r. n. 1899) a Anna Stejskalová (r. n. 1910). Jako osudové pro tyto oběti se pak ukázala právě blízkost lesa v této oblasti, kde hledali pro sebe úkryt. Smrt nalezli na ulici a paradoxem je, že kdyby zůstali ve svých bytech, byli by naživu, nedotčeni. Vzhledem k počtu utíkajících lidí je až s podivem, že obětí nebylo více. V dalších dnech jsme nacházeli několik zaseklých střepin ve stromech na pokraji lesa, vzdáleného cca 200 m od výbuchu bomby. Při bombardování došlo i ke značným materiálním škodám. Byly narušeny domy, okna, střechy v blízkosti výbuchu byly prakticky bez střešní krytiny.
Samotná ulice byla dostavěna po parcelaci polí po skončení 2. světové války. A poté pak ulice dostala i svůj název 22. července, na počest a jako upomínku na zbytečné oběti nočního, mylného náletu 22. července 1944.
Přestože již bylo publikováno několik článků a informací dotýkajících se této tragédie (např. pp. Huňáček, Dosoudil, Bičík atd.), ze kterých jsem také některé parinformace čerpal, chci pro úplnost ještě uvést několik dat, týkajících se celkových ztrát tohoto náletu. Celkem bylo usmrceno 43 občanů, 20 zraněno těžce a 12 lehce, zničeno pak bylo 23 domů a 114 poškozeno.