Úpolíny u Kamenice

V minulých číslech našeho zpravodaje jsem se zájmem pročítal popisy přírody Pardubicka od J. Musílka, který, jak zřejmo byl znalcem živočišstva obývajícího krajinu. Bohužel bývá dovětek, že se některý ze jmenovaných druhů již v současné krajině nevyskytuje.
Protože jsem zahradník, tak bych vás rád pozval podívat se na krásu rostlin, které se v naší přírodě zachovaly z dob minulých díky rezervacím. Náš kraj na jihu lemuje pás Železných hor. Krajina tam není poničená průmyslovou výrobou a i kolektivizace se některým místům naštěstí vyhnula. To jsou právě ty kouzelné enklávy, kde dříve člověk sice hospodařil, ale s přírodou si navzájem rozuměl ku prospěchu obou. Zde se právě nacházejí ony poklady rostlinné říše v podobě chráněných až vzácných rostlin. Jedno z oněch míst se nachází kousek za Trhovou Kamenicí. Ze silnice vedoucí na Petrkov, na kraji lesa, sejdeme vpravo dolů lesní cestou, která nás po chvíli přivede do údolí k potoku a v nivě co potok vytváří se nachází ona kouzelná loučka.
Jsme v nadmořské výšce okolo 580 metrů. Vzduch čistý a provoněný okolním lese. Voda v potoce čistá a studená. Však taky zde doposavad, krom jiných, bydlí vzácná mihule potoční.
Máme-li slunný den, tak vidíme spoustu motýlů a můžeme se zaposlouchat do koncertu cvrčků a ostatních zástupců hmyzí říše. Na necelých 2 hektarech se rozkládá podmáčená rašelinná louka. Je tu spousta známých lučních květin. Přijdeme-li sem však v pravý čas, stane se, že zůstaneme stát v úžasu a každý další krok si rozmýšlíme. U nohou máme doslova nachový koberec úžasných vstavačů májových. Nově jsou přejmenovány na prstnatce, ale to je jedno, v každém případě jsou to orchideje severu a do naší krajiny patří. Botanici je mezi orchideje opravdu řadí. Celou krásu doplňují žluté trsy úpolínů, růžová rdesna, bílé kopretiny, kohoutky a zvonky . Přijedeme-li dříve, kvetou tu petrklíče a později najdeme suchopýry, vrbovky, vzácné modré oměje, zběhlíky, kuklík bahenní, pcháče a mnoho dalších. Ovšem největší vzácnost jsem nechal na závěr. Je to malý a nenápadný keřík, který laickému oku mnoho neřekne. Je tak vzácný, že asi 30 jedinců toho druhu má uprostřed ještě svoji ohradu. Je to vrba borůvkovitá. Dochovala se pouze na dvou místech v celé republice a je to pozůstatek doby ledové. Zbývá snad už jenom dodat, že území je chráněné od roku 1996.
V současnosti zde probíhá podrobný entomologický průzkum. Můžeme se sem volně podívat kdykoliv. Nejkrásnější období je asi okolo 20. května. Samozřejmě platí, že nelze nic trhat a vyrývat. Květiny tu rostou celá tisíciletí. Tak přejme, aby i naši potomci se sem mohli přijít potěšit a třeba nabrat ztracenou chuť do života. To místo má v sobě něco, co dá naše myšlenky zase trochu do pořádku. Stačí jen být vnímavý.
Babička takovému místu říkala „Boží zahrádka“.