Cením si pana Jiřího Palečka, který i přes svůj vyšší věk stále aktivně projevuje zájem o rozvoj pardubického regionu. Zajímá ho nejen průmysl a výstavba, ale také příroda. V čísle 7-8/2015 Zpráv Klubu přátel Pardubicka představil seznam památných stromů na Pardubicku. Uvádí, že počet takto cenných stromů v našem okrese je v porovnání s jinými okresy chudý. Má pravdu. Autor navíc upozorňuje na mánii likvidace zejména starých stromů pod záminkou ohrožení životů lidí.
Jeden mohutný dub, který není zahrnut v přehledu, roste ve Svítkově v Žižkově ulici, asi 70m jižně od křižovatky s Přerovskou ulicí. Je označen cedulkou „Památný strom“ se státním znakem. Bohužel jsem se i v případě tohoto stromu setkal s názorem, že by bylo nejlepší jej skácet, protože z něj padají větve. Vzhledově se jedná o krásný strom. Posouzení jeho zdravotního stavu bych nechal na odbornících a památkářích. Podle mne se z něj občas uvolňují suché větve jako u jiných vzrostlých stromů. Myslím si, že pokud se bude tento strom správně ošetřovat, nemusí nikoho ohrožovat a ještě dlouho může zkrášlovat toto místo. U všech dospělých stromů bychom měli postupovat při jejich posuzování uvážlivě a nehledat pouze důvody pro jejich pokácení.
Měli bychom mít na mysli, že vzrostlé zdravé stromy mají nejen estetickou hodnotu, ale také produkují kyslík, zachycují z ovzduší znečišťující látky a plní i řadu dalších funkcí. Význam stromů spočívá mimo jiné ve velikosti jejich koruny a tedy ploše listů, takže nelze jednoduše argumentovat tím, s čím se často setkáváme, že se vzrostlý zdravý strom může skácet a nahradit nově vysazeným. To je sice pohodlné a pro někoho možná také výhodné řešení, ale čerstvě vysazenému stromu trvá desítky nebo i stovky let, než jeho koruna doroste do velikosti starého zdravého stromu, který pak plnohodnotně zajišťuje všechny své funkce.
Važme si toho, že máme v Pardubicích spolky Chráníme stromy a Zelená pro Pardubicko. Členy jmenovaných spolků nejsou žádní křiklouni, jak se je někteří jejich odpůrci pokoušejí označovat, ale jedná se o lékaře, přírodovědce, znalce stromů a další odborníky, kteří nesledují žádné vedlejší zájmy. Ve svém volném čase se „pouze“ důsledně snaží zachraňovat zdravé dřeviny, které třeba pomáhají čistit ovzduší. To v našem městě nemá nijak vynikající kvalitu. Každoročně dochází v Pardubicích ke třiceti až čtyřiceti překročením čtyřiadvacetihodinového imisního limitu pro ochranu zdraví u polétavého prachu, který je nejběžnějším ukazatelem kvality ovzduší. Prach nejenže sám o sobě škodí našemu dýchacímu ústrojí, ale ještě může na sebe navazovat další, pro lidský organismus nebezpečné látky.
Uvedené spolky pracují velmi uvážlivě. V některých případech dokázaly zachránit zdravé a vzrostlé stromy nebo keře jak v Pardubicích (Tyršovy sady, pobřeží Chrudimky i jinde), tak například v Lázních Bohdaneč, proti vůli úředníků nebo jiných navrhovatelů kácení. Existují ale i případy, kdy se shodly s úřady na oprávněnosti některé dřeviny odstranit. Ne všude v republice mají takto kvalifikované aktivisty, kteří se snaží chránit stromy ku prospěchu všech občanů. Je škoda, že i někteří místní politici považovali členy uvedených spolků spíše za narušitele plánů města na nakládání s dřevinami. Věřím, že nové vedení města je nebude pokládat za nepřátele, ale mělo by naopak využívat jejich odborných znalostí, například při přípravě investičních akcí, jejichž součástí je obměna veřejné zeleně.
