Dlouho jsem uvažoval, jak nazvat tento článek. Nejdříve mne napadl název „Vaše žádost o milost byla zamítnuta!“ Ale nakonec jsem dal přednost jménu ženy, která přechovávala Antonína Kalouska a Ludvíka Tvardka, oba členy ilegální KSČ. Viktorie Kroupová byla narozena 3.října 1895 v Ústí nad Orlicí. Jak sama psala v posledním dopise z cely smrti: „Maminka říkala, že jsem se narodila 1.října a v papírech mám 3.října.“ 1/ Jak napsal Karel Remeš v knize „Žaluji“, „Viktorce bylo 48 let, byla ještě svobodná, ale název „stará panna“ se na ni tak zcela nehodil. Byla vždy čistá, upravená, příjemného zjevu. Pro její tichost a jakousi tklivou pokoru, která z ní vyzařovala, jí měl každý rád. Byla vzorem nenápadnosti: nikdo jí nepsal a také ona nikomu škrabku neposílala.“ 2/ Na Pankráci byla na cele č.38. Delikt zněl: přechovávání osob (P). Byla popravena 1.října 1943 v 16,43 hodin gilotinou. Tady by náš příběh mohl skončit. V uvedené knize jsem přišel ale na další podrobnosti. Nejprve jsem zavolal doktoru J.Kotykovi. 4/ Řekl jsem mu fakta a poprosil o informace. Našel v knize „Cesta k soc. přítomnosti pardubického okresu“ 3/ některá fakta. Viktorie Kroupová měla dvě sestry – Terezii Kalouskovou a Marii Pavlasovou, rovněž zapojené do ilegality. Ludvík Tvardek se u nich skrýval. Před 2.světovou válkou byl tajemníkem KSČ v Pardubicích.( Od roku 1939 byl v ilegalitě.) Ukrýval se na různých místech naposledy v Ústí nad Orlicí v Goethově (před válkou Čečkově) ulici. Při razii 20.1.1943, kdy gestapo hledalo Antonína Kalouska, byl nalezen a při pokusu o útěk postřelen. Zemřel v ústecké nemocnici. Viktorii Kroupovou i sestry měly dostat na „starost“ Clages a Johann Fritshe. Na Pankráci byly Terezie Kalousková a Marie Pavlasová na cele 41. Jejich životní pouť se uzavřela: Terezie Kalousková 4.8.1944 v 16,27 hodin a Marie Pavlasová 4.8.1944 v 16,29 hodin. 5/ Paradox je, že tyto ženy byly původně odsouzeny za přechovávání na tři roky a na základě obnoveného řízení byly odsouzeny k smrti. Žádost podala Marie Pikulová, která byla milou Ludvíka Tvardka. I ona byla popravena. Osud těchto lidí by se měl připomínat. Ne zapomínat. Je mnoho hrdinů, kteří upadli v zapomnění?
Poznámky:
1/ Žaluji I, str. 193-4.
2/ Žaluji I, str. 193-4, Orbis Praha 1946.
3/ F.Dosoudil, Jindřich Klimeš, L.Snášelová – Cesta k soc. přítomnosti pardubického okresu (1939-45), str. 56.
4/ Autor děkuje dr. J.Kotykovi za pomoc.
5/ Žaluji, sv. II, str. 661,676, foto str. 865.
Literatura:
K.Remeš – Žaluji sv. I – II, Orbis Praha 1946.
F.Dosoudil – Slovník k dějinám komunistického a dělnického hnutí ve Vč, KRUH 1986, s. 147.
