Vraťme se však ve vzpomínání ještě o dva roky zpět. Do roku 1948. To se konaly v Londýně první poválečné (a v poradí XIV.) olympijské hry. Zúčastnilo se jich 59 států. Ovšem bez Německa a Japonska – agresorů 2. světové války. A také bez Sovětského svazu, který olympiádu tehdy považoval za „nástroj imperialismu“ a nezúčastnil se. Československých sportovců přijelo do Londýna 69 a po vynikajících výkonech získali šest zlatých, dvě stříbrné a tři bronzové medaile. Samozřejmě tou nejznámější je první zlatá medaile Emila Zátopka v běhu na 10 km. Jeden z dalších československých triumfů bohužel zkalila nesmírná tragédie. Zatímco osmička sokolských gymnastek bojovala o nejcennější olympijský kov, sváděla jejich kamarádka a členka družstva Eliška Misáková boj o život v nedaleké londýnské nemocnici. Třiadvacetiletá nadějná sportovkyně si bohužel do místa her přivezla dětskou obrnu, jejímž následkům nakonec podlehla.
„Ale ona, bohužel, v té dobe už ani nevedela, že závodíme. Tesne po závode jsme se
dozvedely, že Eliška zemrela. Dekorovali nás medailemi, a my jsme plakaly. Diváci si
pritom mysleli, že jde o slzy štestí…“, rekla pozdeji Vera Ružicková, která Elišku v závode
nahradila. Mezinárodní olympijský výbor udelil Elišce Misákové cestnou zlatou
medaili – in memoriam. Jako prvnímu a dosud jedinému sportovci v historii.
Po odbocení do olympijského Londýna se vratme do Pardubic roku 1950. To se
zde 22. ledna v pardubické sokolovne konal „Vylucovací závod žen“ Ceskoslovenské
obce sokolské (COS) pro mistrovství sveta v telocviku v Basileji 1950. Zajímavé je, že
stále ješte pod hlavickou COS a také Sokola Pardubice I. Sokol totiž již od roku 1948
po vydání zákona o sjednocení telesné výchovy a sportu nemel s puvodním Sokolem
nic spolecného, i když sokolská myšlenka stále ješte zústávala.
Závodu se zúcastnilo kolem tricítky závodnic. Mezi nimi také ctyri clenky vítezného
olympijské družstva z Londýna 1948 (proto také zmínka o londýnské olympiáde
v úvodu clánku): Zdenka Honsová (1927–1994), Olga Šilhánová (1920–1986), Milena
Müllerová (1923–2009), Božena Srncová (1925–1997). Ale také Vlasta Dekanová, vedoucí
a trenérka tohoto družstva. Dále by bylo dobré pripomenout nekterá jména mladých
a pozdeji úspešných závodnic. Napr. Alena Chadimová, Hana Bobková, Vera Vancurová
(všechny 3. místo družstev na OH v Helsinkách v roce 1952), Mirka Šplíchalová
z Litomyšle (prebornice COS v r. 1950) i další, ale predevším Eva Vechtová – pozdeji
Bosáková (1931–1991), která se v roce 1952 zúcastnila s ceskoslovenským družstvem
olympijských her v Helsinkách (3. místo). V roce 1956 na olympiáde v Melbourne
získala stríbrnou medaili na kladine a v roce 1960 na OH v Ríme na kladine zvítezila
a byla clenkou „stríbrného“ družstva.
Tolik jenom malé pripomenutí velice slavné éry naší ženské gymnastiky tesne
po 2. svetové válce – tehdy samozrejme ješte predevším sokolské.
(Dokumentace a další foto: archiv autora)
